"Všichni vědí, proč jsi zpátky. Chceš se přiživit na rodině Vanceových; chceš naše peníze, že?!"

"Už dávno jsi byl z rodiny Vanceových vyloučen, ty nevděčný bídáku! Rodina Vanceových s tebou nemá nic společného! A teď vypadni!"

Kaelenovi adoptivní rodiče vyskočili na nohy, ukazovali mu prstem do obličeje a zahrnovali ho nadávkami.

Nestydatost, s jakou rodina Vanceových překrucovala pravdu, byla až k nevíře.

Jaké zklamání!

Myslel si, že se budou po šesti letech cítit alespoň trochu provinile, ale překvapivě byli ještě víc rozzuření.

Vzali mu všechno, zmrzačili ho a zničili mu pověst, všechno převrátili naruby a udělali z toho jeho chybu.

Rodina Vanceových neměla v sobě ani špetku soucitu, o kterém by se dalo mluvit.

Leon se ke Kaelenovi přihnal a povýšeně si ho měřil. "Hmpf! Copak po návratu nechceš jen peníze?"

Plác!

Leon shodil na zem kreditní kartu, zvedl nohu a zatřásl koženou botou. "Mám špinavý nárt. Olízni ho dočista a ten milion na téhle kartě je tvůj!"

Jeho slova vyvolala novou vlnu smíchu a dav se na Kaelena díval, jako by hleděl na psa.

"Ach bože! Milion? To je víc než dost na pokrytí jeho životních nákladů. Vsadím se, že ji olízne!"

Diana se kysele ušklíbla.

"Na kolena!" zařval Leon, když viděl, že ho Kaelen probodává pohledem. "A teď mi olízni botu!"

Kaelen na něj chladně zíral a mlčel.

"Klečni!!!"

Leon se ke Kaelenovi vrhl, zatlačil mu na ramena a nutil ho pokleknout, ale on se ani nehnul.

"Řekl jsem klečni!!!"

Leon se ze všech sil snažil přibít ho k zemi.

"Chcípni!"

Kaelen zničehonic udeřil Leona do tváře a odhodil ho bezmála osm metrů daleko.

Místnost pohltilo ticho; bylo by slyšet i spadnout špendlík!

Neuvěřitelné!

Všichni z rodiny Vanceových zůstali jako opraření.

Co to Kaelen právě udělal?

Opravdu zrazil Leona k zemi jedinou fackou?

Dup!

Leon se už už chystal vstát, když na něj Kaelen šlápl, přitiskl ho k zemi a překročil ho.

Při pohledu na blížícího se Kaelena Harlan instinktivně o krok couvl.

Kaelen vystoupil na pódium a upravil si stojan na mikrofon.

Všichni na něj zírali v očekávání, co udělá dál.

"Poslouchejte mě všichni..."

"Jsem si jistý, že si pamatujete, co se stalo před šesti lety, že? Z lásky a péče, které se mi dostalo od rodiny Vanceových během dětství, vám dávám měsíc na to, abyste přede mnou klečeli tři dny a tři noci a činili pokání za své hříchy!"

"Pamatujte, to platí pro každého z rodiny Vanceových!"

"Pokud do měsíce neuvidím ani stín, výsledek bude jednoduchý – přísahám, že do jednoho zničím každého, kdo tu dnes je!"

Kaelenův hlas byl tichý a hluboký.

Ale jakmile domluvil, dav se smál, až se za břicho popadal.

"Sežral mu snad vězeňský život mozek, nebo co? Co to plácá za domýšlivé nesmysly?"

"Rodina Vanceových je momentálně v North Alderu nezastavitelný kolos. On je jen kriminálník. Není snad zničení rodiny Vanceových jen bláhový sen?"

"Otloukl si mozek o zeď, nebo tak něco?"

...

"Mějte na paměti, že moje trpělivost má své meze. Máte jen jeden měsíc! Samozřejmě můžete shromáždit své síly a konexe k boji proti mně! Budu čekat."

Kaelen se bez prodlení vydal k odchodu, nedbaje na posměšky davu.

"Stůj tam, kde jsi, ty parchante! Řekl jsem ti snad, abys odešel?"

Ben, Kaelenův adoptivní otec, ho chtěl zastavit.

"Bene, nech ho jít!" řekl Harlan. "Dneska je velký den. Nechci vidět krveprolití!"

Bál se následků, které by to přineslo, kdyby to velké zvíře něco takového vidělo.

"Jo! Ještě bude spousta příležitostí se o něj postarat!"

"Má štěstí, že to velké zvíře už je na cestě!"

S těmito slovy Kaelen pod bedlivým dohledem stovek lidí opustil místo.

Po Kaelenově odchodu se Harlan úzkostlivě zeptal: "Jaycobe, kde je to velké zvíře? Ještě tu není?"

Jaycob vypadal omámeně. "Podle času tu mělo být už dávno. Nech mě se zeptat..."

Po telefonátu Jaycob zbledl. "Tati, to velké zvíře tady bylo, ale už odešlo."

"Cože? To velké zvíře tady bylo?"

"To velké zvíře prohlásilo, že rodina Vanceových je banda bezcenných tupých prasat!"

"Chápu. Musel odejít v záchvatu vzteku poté, co se stal svědkem toho poprasku, který ten spratek způsobil!"

"Musel si myslet, že k němu rodina Vanceových postrádá úctu!"

Harlan se třásl vzteky. "Za tohle ten spratek zaplatí!"

Dav reagoval s obdobným rozhořčením.

Kaelen zničil rodině Vanceových tak slavnostní událost!

Právě naštval to velké zvíře!

To se rovná odříznutí šance rodiny Vanceových dosáhnout až do nebes!

Kaelen Vance je vskutku hříšníkem rodiny Vanceových!

V tu chvíli by z Kaelena rodina Vanceových nejraději stáhla kůži zaživa.

Obzvláště jeho adoptivní rodiče, bratr a švagrová ho nenáviděli až do morku kostí. "Však ty uvidíš, Kaelene!"

Po odchodu z hotelu Crystal Palace byla další osobou, kterou šel Kaelen hledat, jeho manželka, Freya Daltonová.

V tomto životě nedlužil nic rodině Vanceových, ani svým přátelům a spolužákům, kromě Freyi.

Byl uvězněn hned druhý den po svatbě, čímž Freya přišla o svou pověst. Dokonce kvůli tomu musela přežít šest let v postavení vdovy.

Tato žena na svých bedrech celých šest let nesla až příliš těžké břemeno.

Ale teď, když jsem zpátky, vezmu tě za ruku a společně dobudeme svět!

Po dlouhém váhání Kaelen stiskl zvonek.

Bác!

Mladé ženě při otevření dveří vypadl mobilní telefon na zem.

Při bližším pohledu na Kaelenovu tvář se Freya zhroutila v pláči.

"Freyo, rychle, jen vezmi ten balík a pojď dovnitř. Už je skoro čas na rodinný banket! Tvůj dědeček se dnes večer na banketu chystá vyřešit tvůj sňatek. Z tohodle se nevyvlečeš!"

"Jo! Rychle se oblékni! Tvůj dědeček tě hodlá dát dohromady s někým jiným!"

Zevnitř se ozvaly hlasy Freyiných rodičů.

"Freyo, jsem zpátky!" vyhrkl nadšeně Kaelen a chtěl ji obejmout, ale Freya mu odplácla ruce.

"Proč ses vrátil? Už jsem na tebe zapomněla..."

Freyin hlas se zalkl vzlyky.

Velmi brzy nato vyšli ven Freyini rodiče, Warren a Brenda, a tvářili se zděšeně.

"Jak vůbec máš tu drzost se vracet? Víš, kolik kritiky musela moje rodina kvůli tobě vytrpět? Speciálně Freya. Máš tušení, jak moc trpěla uplynulých šest let?" vyčítal mu její otec Warren.

Zatímco do něj matka Brenda strkala. "Měl bys vědět, že v okamžiku, kdy jsi šel do vězení, se tento vztah mezi tebou a Freyou stal v tomto životě nemožným! Jsi kriminálník! Jsi jen krysa z ulic North Alderu! Tím, že ji jdeš navštívit, Freyu akorát vystavuješ nebezpečí!"

Pochopitelně Kaelen věděl o Freyině utrpení za posledních šest let, včetně jejího odmítnutí se kvůli němu znovu vdát.

Kaelen nasadil vážný výraz. "Tentokrát jsem zpátky nadobro. Už Freyu nikdy neopustím. Zajistím jí zářivou budoucnost a položím jí svět k nohám!"

Kaelenovo prohlášení donutilo Warrena a Brendu řvát smíchy.

"Strávil jsi šest let ve vězení. Jak hodláš dát Freye nějakou budoucnost?" zeptal se Warren s posměškem.

"Jo! Svojí pusou?" přidala se Brenda. "Kecání má taky svoje hranice!"

Nicméně, Kaelen se usmál. "Nebojte se. Získám zpět, co jsem v těch letech ztratil! Během měsíce rodinu Vanceových zničím!"

"Kaelene!" Tentokrát už i Freya nesnesla poslouchat jeho nesmysly. "Můžeme být trochu realističtější? Nezáleží na tom, že ses právě dostal z vězení. Nemůžeš prostě stát nohama na zemi a začít znovu? Věřím, že jednoho dne zažiješ návrat na vrchol, ale nemůžeš se jen tak oddávat velkým řečem. Víš vůbec, jak mocná teď rodina Vanceových je? A navíc, dnešní doba je na míle vzdálená tomu, co bylo před šesti lety!"

"Freyo, věř mi," prohlásil Kaelen vážně. "Mohu rodinu Vanceových přimět padnout mi k nohám jediným slovem!"