„Copak, copak, podívejme se, koho tu máme. Kdo jiný než Warren a jeho zeť kriminálník.“

Spolu s těmito posměšky dorazil i Orson a ostatní, v rukou nesli dárkové tašky s archivním vínem, divokým ženšenem, čajem a dalšími pozornostmi.

Plán Daltonových byl jednoduchý – vetřít se do přízně Boha války, jak nejvíc to půjde.

„Nečekala jsem, že přijdeš, Freyo,“ řekla Melanie, když se k ní přiblížila, a v jejím hlase byl znát silný sarkasmus. „Kde máš pozvánku? Ukaž mi ji. Dneska se dají padělky koupit na každém rohu.“

Melanie, Preston ani nikdo další ani v nejmenším nevěřili, že by Kaelen dokázal pozvánku sehnat.

Stačí se podívat na jejich postavení, neexistuje způsob, jak by se k pozvánce na takový banket dostali!

To dřív začnou létat prasata!

„Já...“

Freya zaváhala, protože žádnou pozvánku od začátku neměli.

„Ale no tak. Co schováváš?“ zasmála se Melanie. „Neříkej mi, že je tvoje pozvánka ze zlata, že se na ni nemůžu ani podívat?“

Freya zarytě mlčela se sklopenou hlavou.

„Warrene, ukaž nám tu pozvánku!“ vyštěkl Orson, když si všiml jejich podezřelého chování.

„Tati, já...“

Warren zpanikařil.

„Cože? Ty neuposlechneš ani rozkaz vlastního otce? Dělej, ukaž mi ji!“ zařval Orson.

Warren těžce oddechoval a nezbylo mu než vyložit karty na stůl. „Tati, my žádnou pozvánku nemáme... To Kaelen nás sem přivedl...“

Jakmile to Preston, Melanie a ostatní uslyšeli, vybuchli smíchy, až se za břicho popadali.

„Ty jsi ale idiot!“ osopil se Orson na Warrena. „Mít syna, jako jsi ty, je hotová hanba!“

Když Warren vycítil ty posměšné pohledy a bezcitný smích přihlížejícího davu, zalil ho nový příval vzteku a poslední zbytky důstojnosti, které mu před rodinou Daltonových ještě zbývaly, se rázem rozplynuly.

Také Freya v tu chvíli Kaelena z duše nenáviděla; věděla, že u Daltonových právě ztratili i poslední špetku respektu.

„Jaká drzost, cpát se na banket bez pozvánky!“

„Řeknu ti jedno. Můžete se snažit, jak chcete, ale vaše rodina touhle branou nikdy neprojde!“ posmíval se Preston.

„Pojďme dovnitř, dědečku,“ řekla Melanie a zavěsila se do Orsona. „Nenechme se jimi zdržovat.“

„Máš pravdu. Vůbec se k nim znát je ostuda.“

Daltonovi vrhli na Kaelena vražedné pohledy a spěchali k bráně.

Warren chtěl zrovna něco namítnout, když Kaelen poznamenal: „Tati, dívej se. Oni se dovnitř nedostanou.“

U vchodu do Rajské vily stály desítky sekuriťáků, kteří tu byli najatí, aby dohlíželi na pořádek.

Preston vytáhl dvanáct pozvánek a podal je strážnému. „Pro dvanáct lidí, prosím.“

Řekl to s vypjatou hrudí a nesmírně hrdým výrazem.

Ostatně, kolik lidí se mohlo pochlubit tím, že naráz předloží dvanáct pozvánek?

V příští vteřině však sekuriťák s kamennou tváří prohlásil: „Máte zakázaný vstup, na banket vás nepustíme!“

„Cože?“

Preston a ostatní si mysleli, že špatně slyší.

„To je vyloučeno! Riley, tajemník ze správní budovy, nám tyhle pozvánky včera osobně doručil!“ namítal Orson.

Preston se zatvářil povýšeně. „Tohle je moje pozvánka. Okamžitě mě pusťte dovnitř! Se mnou si nezahrávejte!“

Buch!

Najednou se na Prestonově hlavě usadil obušek.

„Nerozumíš lidské reči? Máte sem zakázaný vstup! Musím vám to vysvětlit ručně?“

S obuškem namířeným na hlavu se Preston vyděsil tak, že se málem počůral.

Když ale viděl, kolik očí ho sleduje, sebral odvahu a vyjel na něj: „Opovaž se na mě sáhnout! Víš vůbec, kdo já jsem? Zavolej mi svého nadřízeného!“

Prásk!

Sekuriťák ho obuškem okamžitě srazil k zemi; Preston se strachy dočista pomočil a zbytek rodiny Daltonových úplně zkameněl.

„Na co ještě čekáte? Zmizte!“ zařval sekuriťák.

Daltonovi pomohli Prestonovi na nohy a dali se na útěk.

„Měl jsi pravdu. Nedostali se tam.“

Warren zíral na scénu, která se před ním odehrála, v naprostém šoku.

V tu chvíli se Kaelen usmál a vzal Freyu za ruku. „Měli bychom jít dovnitř!“

„To ne! Necháme se zabít. Jak se máme dostat dovnitř my, když přes tu kontrolu neprošel ani Preston a ostatní?“ vyhrkli Warren s Brendou a vylekaně couvali.

Freyino křehké tělo se také roztřáslo. „Ano, opravdu můžeme jít dovnitř? Vždyť ani nemáme pozvánku!“

„Neříkala jsi, že mi dáš poslední šanci? Jak to chceš vědět, když to nezkusíš?“ usmál se Kaelen.

„Dobře, věřím ti!“ Freya stiskla Kaelenovu ruku pevněji.

„Strážníci!“ ozval se Melaniin hlas, právě když se ti čtyři blížili ke kontrolnímu stanovišti. „Sice jsou to Daltonovi, ale dědeček je z rodiny už dávno vyhnal! Nemají s námi nic společného!“

„Ano, strážníci. S rodinou Daltonových nemají nic společného,“ přizvukoval Orson rozrušeným hlasem. „Prosím, nezlobte se na nás kvůli nim!“

Kaelen se ohlédl a ušklíbl se.

Takové bezcitné stvůry!

Když dorazili ke kontrole, Freya dokonce zavřela oči. Upřímně řečeno, raději by dnes zemřela, než aby musela snášet další ponížení.

Warren a Brenda na tom byli stejně.

Orson a ostatní neodešli. Skrývali se v povzdálí a chtěli se pást na tom, jak se Warren a jeho rodina ztrapní.

„Vítejte, pane Vance s rodinou! Jste naším nejváženějším hostem. Pozvánky nejsou potřeba!“

Když to Freya uslyšela, otevřela oči a uviděla desítky sekuriťáků nastoupených ve dvou řadách, jak jim salutují.

Jako v pohádce procházela Freya se svými rodiči branou Rajské vily.

Orson a ostatní, kteří venku čekali na skvělé divadlo, zůstali stát s otevřenou pusou.

„Oni... oni šli dovnitř? Jak je to vůbec možné?“

Pravda je, že když Freya a její rodiče viděli ty nevěřící výrazy Daltonových, připadali si jako v sedmém nebi.

Warren se stále nevěřícně rozhlížel kolem. „To bylo snadné. Jak jsi to dokázal, Kaelene?“

Teprve v tu chvíli měli pocit, že jejich zeť k něčemu přece jenom je.

Minimálně se jim podařilo smýt ponížení, které předtím museli vytrpět.

Brenda se usmála. „Kaelen měl přece v North Alderu nějaké ty známosti už dřív, ne?“

„Máš pravdu, mami. Mám tu přátele,“ odpověděl Kaelen.

Freya se na Kaelena podezíravě podívala. Měla tušení, že to tak jednoduché nebude.

Když byl v potížích, nepomohl mu téměř žádný z nich.

Naopak se našlo dost těch, kteří si do něj ještě rádi kopli...

Pomohl by mu teď někdo?

Ve vile si Freya i její rodiče dávali pozor na každý pohyb.

Ostatně si při takové příležitosti nemohli dovolit nic rozbít nebo někoho urazit.

„Freyo, jsi to ty? Co tady děláš? Šálí mě zrak?“

Za jejími zády se náhle ozval překvapený hlas.

Když Freya uviděla přicházejícího člověka, v očích se jí zračil hluboký odpor.

Čtyři lidé, kteří k ní mířili, byli oblečeni ve smokinzích a nesli se s královskou vznešeností.

Mužem v čele byl Darren Johns, syn prezidenta Apex Group.

Už léta po Freye toužil, dokonce jí nabízel miliony, aby se s ním vyspala, ale ona zůstala chladná.

Z pomsty Darren tehdy způsobil, že Freyina úspěšně se rozvíjející firma zkrachovala.

„Proč bych tu nemohla být?“ odsekla chladně Freya.

Darren si Kaelena změřil od hlavy k patě. „Tohle je ten tvůj kriminální manžel? On tě sem dostal?“

Pak se k Freye naklonil blíž a chlípně se zasmál: „Je mi fuk, jak jste se sem dostali, ale s mým vlivem můžu tvého muže poslat zpátky za mříže a nechat ho tam hnít klidně deset dvacet let!“

Freya věřila, že by to Darren se svými prostředky a možnostmi dokázal.

„Co chceš?“ podívala se na něj ostražitě.

„Když mi slíbíš, že mi budeš dělat společnost, přísahám, že mu dám pokoj! Jinak ho tam nechám stoprocentně znovu zavřít!“