Všichni se při Kaelenově otázce smáli jako pominutí.

"Opravdu si myslíš, že má vaše rodina předpoklady dostat pozvánku? Přispěli jste někdy vůbec rodině Daltonových?" oplatil okamžitě útok Shaun.

"Jo! Nech si zdát! Můžete být ještě víc nestoudní, abyste očekávali obdržení pozvánky?" vyptával se bez ostychu Henry.

Freya a její rodiče vzdali veškeré naděje.

Dívali se na Kaelena, a v očích měli jen znechucení.

Kaelen si však jen chladně odfrkl. "To kvůli mně se tyhle pozvánky dostaly k vám! Chtěl jsem je dát svým tchánům, a vy jste je dostali jen jako vedlejší produkt."

"Měj trochu hrdosti, Kaelene!" vybuchl Fabian. "Je jasné, že tyhle pozvánky zajistil Preston přes své konexe. Co to má k čertu společného s tebou?!"

"Jo! Kdo si sakra myslíš, že jsi?" Prestonův hněv stoupl. "Jak se opovažuješ za tohle připisovat zásluhy?"

Hned nato Henry ukázal na Warrena. "Jen se podívej na svého zetě, Warrene! Udělej s ním něco a na další rodinný banket ho nevoď! Takovou drzost nehodláme tolerovat!"

Kaelen už se chystal něco říct, když ho Freya vytáhla ven. "Pojď se mnou!!!"

Už ho nemohla dál snášet, když se jí po tvářích řinuly horké proudy smutku.

"Kaelene, prosím tě, už mi nedělej ostudu. Opravdu to nezvládnu, jestli s tímhle budeš pokračovat!"

Kaelen jí setřel slzy a zeptal se: "Chceš se toho banketu zúčastnit, Freyo?"

"Kdo by nechtěl? Neviděl jsi ten pohled v očích mámy a táty?" odsekla podrážděně Freya. "Ale nemůžeme s tím nic dělat, i když chceme jít. Není to tak, že bys nás tam dokázal dostat, že ne?"

"Já to dokážu!" prohlásil rezolutně Kaelen.

Tohle už na Freyu bylo příliš. Její vztek vzplál, otočila se na podpatku a pokusila se odejít.

"Freyo, proč mi nevěříš?" zeptal se Kaelen.

"Jak ti asi tak mám věřit, když se chováš takhle?" odpověděla Freya vlastní otázkou.

Kaelen se uchechtl. "Rozhodně tě tam dostanu. Já, Kaelen Vance, jsem muž, který drží slovo!"

Freya přikývla. "Fajn, jen protentokrát ti budu věřit! Jestli to nedokážeš, tak jsme skončili!"

"Platí!"

"Fajn, jdu do toho naplno!" prohlásila rezolutně Freya a utřela si slzy. "Tuhle hloupou hrdost nepotřebuju! Budu se dál účastnit rodinného banketu a všem řeknu, že i můj manžel dokáže sehnat pozvánky na ten zítřejší!"

"Dobrá, dámy mají přednost. Dovol mi si jen zavolat."

...

"Talone Vane, vyřiď Gilesovi, že se zúčastním banketu, který zítra pořádá," nařídil Kaelen, jakmile byl hovor spojen.

"Cože? Takže souhlasíte s účastí na banketu? Díky bohu! Nadřízení se strašně báli, že tuhle poctu Gilesovi nedopřejete!"

"Ano, zúčastním se. Ale prosím, zakažte některým lidem na tuto akci vstup..."

"Rozumím, pane! Hned provedu patřičná opatření!"

Když se Kaelen vrátil dovnitř, uviděl Freyu, jak se nese s hlavou vztyčenou a vypadá jako páv.

Bylo naprosto jasné, že to oznámila, protože se na něj upíralo mnoho párů očí.

"Tak co, jak si myslíte, že tenhle budižkničemu získal pozvánku? Krádeží?"

"Kdo ví, jestli si ji nekoupil, jen aby se mohl předvádět!"

Preston se zasmál. "To nevíte, že jedna pozvánka stála přes milion?"

"Warrenova rodina dluží dědovi asi tři miliony. Jak by si mohli dovolit koupit pozvánku?"

Právě v tu chvíli se podávala večeře, čímž byl rodinný banket zahájen.

"Myslím, že těm čtyřem stačí dát každému misku nudlí. Není potřeba je obsluhovat. Co myslíte?" zeptal se Henry.

Preston se zasmál. "Pojďme je prostě nakrmit. Jinak to bude vypadat, že se k nim děda špatně chová."

"Tak dobře."

Ostatní stoly se hemžily hlukem a vzrušením, každý si připíjel a všichni se snažili zalíbit Prestonovi, ale u Kaelena bylo hrobové ticho.

Warren se podíval na Prestona a pak zpátky na Kaelena a povzdechl si: "Jaký má smysl závidět? Takový je můj osud!"

Brenda na Kaelena vrhla rozzlobený pohled. Může být dnešek ještě víc ponižující?

Neodvážili se ale bez dědečkova dovolení odejít a tak mohli jedině dál trpět ponížením v trapném tichu.

Právě v tu chvíli přistoupil Preston se sklenkou vína a následovala ho skupina lidí, která se mu dvořila.

Prošel kolem Kaelena a zastavil se před Freyou. "Chtěl jsem ti představit svého bratra, Freyo. Je o tolik lepší než já! Ale zdá se, že nemáš takové štěstí užívat si dobrý život. Je to škoda, že máš tak špatný vkus na muže!"

Warren a Brenda si povzdechli.

Kdyby se tak Kaelen neukázal, Freya by byla s Chrisem a naše rodina by znovu zbohatla.

Jak úžasné by to bylo?

Ale naneštěstí se zdá, že my jsme sužováni chudobou!

Rodinný banket byl brzy u konce.

"Pojďme ke mně domů. Rád bych si se svým vnukem důkladně promluvil ohledně budoucího rozvoje rodiny Daltonových a zítřejšího banketu. Všichni u toho musíte sedět a poslouchat. Bude to pro vás dobré," instruoval Orson.

Warren a Brenda pohlíželi na Orsona s očekáváním, v naději, že by jim rodina Daltonových podala pomocnou ruku a zmírnila jejich současné živobytí.

Ale vůbec netušili, že jim Orson odpoví: "Warrene, vy se můžete vrátit po svých!"

Warren trochu zaváhal. "Tati, ale já..."

"Žádné ale! Tady vás nepotřebujeme. A navíc, váš dobrý zeť se zrovna vrátil z vězení. Nechci, aby moje místo pošpinil smůlou!" odsekl Orson a pak společně s davem odešel.

Před odjezdem se Preston, Melanie a pár dalších zastavili před Kaelenem a mávali pozvánkami v rukou. "Zítra večer mě nezklam. Neříkej, že mě znáš, pokud se nedostaneš dovnitř. Nemůžu si dovolit hodit svou pověst do kanálu."

Kaelen se ušklíbl. "Nikdy nevíš, kdo bude ten, který se dovnitř nedostane, až přijde čas."

"Tak dobře. Brzy uvidíme."

Všichni šťastně odešli s pozvánkou v ruce, zanechajíc Warrena a jeho rodinu vzdychat a sténat.

Warren po Kaelenovi vrhl hluboký pohled.

Kdyby tak mohl rodině přinést čest...

Je to škoda, že právě vylezl z vězení. Dokonce i přežití je pro něj problém.

Poté Kaelen následoval Freyu domů.

V porovnání s rodinou Vanceových tohle byl jeho domov – domov, kde na něj šest let čekala žena.

Doma Kaelen převzal iniciativu a položil matraci na podlahu, ale Freya ho místo toho nechala spát na posteli.

Následně on ležel na posteli a Freya za stolem dál navrhovala plán.

"Co to děláš?" zeptal se Kaelen.

"Sestavuji návrh na projekt rozvoje ekologického parku ve West City. I kdyby šance na úspěch nebyla ani jedno procento, vydám ze sebe všechno, abych tuhle nabídku vyhrála!" Freya se usmála.

Až do dalšího večera si Freya na něj ani jednou nepostěžovala, ani se netvářila kysele.

Ale už si nemohla pomoct, protože se blížil čas uvítacího banketu.

"Kaelene Vancei, tolik jsem ti důvěřovala a vsadila na tebe všechno. Ale kde je ta pozvánka? Jak proboha po mně teď můžeš chtít, abych ti věřila? Myslela jsem si, že přijdeš s nápady, jak nás dostat dovnitř, ale od okamžiku, kdy jsme se včera vrátili domů, jsi nevyšel z domu, ani nezavolal. Myslíš si, že ta pozvánka jen tak spadne z nebe?"

Warren a Brenda dodali: "Na co čekáš? Freya včera večer dala velký slib. Pokud to nedokážeš, v budoucnu už pro nás nebude u Daltonových místo k životu."

Kaelen pohlédl na hodiny. "Je skoro čas. Prostě mě následujte."

Po jízdě ve Warrenově Havalu dojeli k vile Paradise, kde se konal uvítací banket Boha války.

"Freyo, teď ti dokážu, že to zvládnu!"

Kaelen vzal Freyu za ruku a zamířil ke vchodu.