Zane nezůstane u první rány. Pokaždé, když se postavím na nohy, pošle mě rovnou zpátky do hlíny. Podmetením nohou, strčením do ramene, švihnutím zápěstí, po kterém se zase natáhnu. Neútočí proto, aby zranil, ne doopravdy. Nemám žádné zlomené kosti, žádná zlomená žebra, ale nikdy mi nedá prostor nadechnout se a ani šanci byť jen zvednout pěsti. Celou tu dobu se usmívá, sebejistě a bezstarostně, jeh