Když se dokodrcáme zpátky na nádvoří akademie, obloha už ztmavla a lucerny lemující cesty svítí jako chycené světlušky. Vzduch je tichý, až na slabý šum smíchu a hovoru, který se line z jídelny. Díky bohům. To poslední, co potřebuju, je, aby mě někdo viděl, jak chlapeckým internátem tahám malé jmění v nábytku. Očarované žetony se vznázejí za námi jako poslušná kachňata a slabě svítí, jak nás násle