Chodba před pracovnou profesora Thornea je až příliš tichá. Zvednu ruku v pěst a zaklepu na těžké dubové dveře. Nic. Zamračím se a zabouchám silněji. Stále nic, i když cítím, že je uvnitř. To vytrvalé dunění magie, ostré a stažené jako bouřkové mraky přitlačené ke sklu, mi napovídá, že tam je, jen tak tak na dosah. Zaklepu znovu, tak silně, až dřevo zarachotí, a dveře se rozletí tak rychle, že mál