**Malakor**

Vidím ji. Skrz stromy, skrz kouř, skrz vzduch rozervaný křikem ji vidím – a svět v úctě a hrůze utichne. Moje družka. Moje královna. Můj nádherně děsivý přízrak. Stojí jako přikovaná uprostřed mýtiny, jako by ji les zrodil jen pro tento okamžik – stíny z ní splývají jako černý hedvábí zachycené v bouři, žíly protkané ukradenou magii, která jí pulzuje v zářivých vláknech pod kůží, oči j