**Elowen**

Malakor ke mně vykročí s onou pomalou, rozvážnou elegancí, při níž podlahová prkna pod jeho vahou sténají, a když zvedne ruku, aby mi pohladil tvář, dech se mi zasekne vysoko v hrdle a odmítá se pohnout.

„Musím se vrátit,“ zamumlá hlasem tak tichým, že by se dal splést s větrem pronikajícím trhlinami ve stěnách chaty. „Zdržel jsem se příliš dlouho a království by začalo být... neklidné.