Kaelia

Pomalu jsem si mnula ušní lalůček – byl to můj nevědomý zvyk, který jsem dělala vždycky, když mi něco nesedělo, ale nedokázala jsem to přesně pojmenovat. Pod kůží mě zvláštně svrbělo, jako by na mě někdo někde myslel až příliš intenzivně.

Zoey, která stála vedle mě, si toho drobného pohybu všimla a naklonila hlavu, obočí stažené starostí.

„Děje se něco?“ zeptala se tiše.

Pokrčila jsem ramen