Kaelia

Pomalu jsem si přejela jazykem po rtech, vychutnávala si tu chvíli, než jsem si je olízla pořádně, a oči mi přímo jiskřily, když jsem zírala na tu rostoucí hromadu zlatých mincí pečlivě naskládaných přede mnou. Čtyřicet... padesát... možná víc? Upřímně už jsem ztratila přehled. Jediné, co jsem věděla jistě, bylo to, že pořád přibývají – jeden poražený hráč za druhým živil můj stůl svými pro