Odřítím se do kuchyně, abych si mohla vzít věci a odejít. Už teď je mi jasné, že Brielle není daleko za mnou. „Sienno, stůj! Kam jdeš? Neodcházej, ten chlap je pořád tam venku. Není to bezpečné,“ říká a snaží se mě přesvědčit, abych zůstala. „Radši to zkusím s nějakým bláznivým stalkerem než s někým, kdo si myslí, že mu patřím,“ prohlásím a popadnu klíče z pultu. „Prosím, zůstaň, odvedu tě do tvého pokoje. Omlouvám se, že jsem tě do toho úkolu nutila. Věděla jsem, co se stane,“ přiznává zahanbeně. „Jak jsi mohla vědět, že to udělá?“ zeptám se zvědavě a čekám na její odpověď.

„Je to Alfa. Má to v krvi. Nikdy nedovolí žádnému muži, aby se na tebe takhle díval,“ říká, ale to mě jen víc zmate. „Ale proč se takhle chová ke mně?“ ptám se, konečně sbírám odvahu a dožaduji se odpovědí. „A proč mi říká Luno? Co to vůbec znamená?“ ptám se, už frustrovaná. „Pojďme do pokoje, ať si můžeme promluvit, ano?“ naléhá, a podle pohledu v jejích očích vím, že je připravená mě tam klidně i dotáhnout. „Fajn, zůstanu,“ řeknu a zvednu ruce na znamení porážky.

Vyšly jsme po schodech do pokoje uprostřed chodby. Brielle otevře dveře a pokyne mi, abych vešla první. Jakmile jsme uvnitř, posadí se na postel, jako by odhadovala mou reakci. „Tohle bude tvůj pokoj tak dlouho, jak budeš potřebovat. Členové smečky mají své vlastní domy, takže tu bydlí jen Ryker,“ vysvětluje. „Zůstanete tu ty a Caleb taky, prosím?“ zaprosím, nechci být v domě s Rykerem sama. „Jo, můžeme zůstat dál na chodbě,“ říká s uklidňujícím úsměvem.

Přesunu se, abych se k ní připojila na posteli, a natočím se tak, abych se Brielle mohla podívat do očí. „Takže mi, prosím, řekni, co se s Rykerem děje? Proč mi říká Luno?“ ptám se. Brielle zaváhá, jako by zvažovala, jestli by měla být tou, kdo mi to řekne. „Chtěla bych ti říct všechno, ale Ryker by ti to měl říct sám. Řeknu ti jen, že se k nikomu nikdy takhle necítil. Jasně, byl i s jinými holkami, ale jen kvůli sexu, ne to, co cítí k tobě,“ vysvětluje, ale to nedává žádný smysl. „Jsem tak zmatená,“ zamumlám a promnu si spánky.

Brielle se nakloní a vtáhne mě do objetí. „Budeme hned na chodbě, kdybys nás potřebovala, ano,“ ujišťuje mě, než dojde ke dveřím. Vstanu a následuju ji, zdráhám se nechat ji odejít. „Dobrou noc!“ řekne, když otevírá dveře. „Dobrou!“ odpovím a sleduji, jak Brielle vychází ze dveří a zavírá je za sebou.

Nyní stojím v pokoji sama. Všimnu si nedalekých dveří a zjistím, že je to koupelna. Přejdu k vaně a začnu napouštět horkou vodu a přidám pěnu, kterou jsem našla na římse. Začnu se svlékat, nejdřív košili. Pak si rozepnu podprsenku a nechám ji spadnout na zem. Po sundání kalhot tam stojím jen v kalhotkách. Počkám, až se vana naplní, pak zastavím vodu, konečně nechám kalhotky spadnout na podlahu a vklouznu dovnitř.

Ležím ve vaně asi 30 minut a snažím se na nic nemyslet, ale pak se mi do myšlenek vkrade Ryker a mé tělo zatouží po jeho doteku. Začnu přemýšlet, co by se stalo, kdyby se předtím neobjevila Brielle? Vyspala bych se s ním? Nikdy jsem s nikým nebyla, takže by to byl velký krok. Vytrhnu se ze svých myšlenek, vytáhnu špunt a nechám vodu odtéct. Vystoupím, popadnu nejbližší ručník, abych se osušila, a pak se do něj zabalím.

Zvednu své oblečení a jsem vděčná, že nic z něj nenamoklo. Neměla jsem příležitost vzít si náhradní oblečení, takže ho úhledně složím a položím na komodu. Měla jsem se Brielle zeptat, jestli by mi nemohla půjčit něco na spaní, protože tady nemůžu spát nahá. Takže popadnu kliku a otočím jí. Jakmile jsem na chodbě, zavřu za sebou dveře a jdu dál, ručník pevně ovinutý kolem sebe. Při pohledu na hrstku dveří na chodbě si brzy uvědomím, že nevím, v kterém pokoji je Brielle, takže se otočím, abych se vrátila do svého pokoje, a ztuhnu, když za sebou uvidím stát Rykera.

Překvapeně poskočím nad jeho náhlým objevením a přijdu při tom o ručník. Na chodbě je tma, takže doufám, že toho moc neviděl, ale oči se mu rozšíří chtíčem, když jeho pohled sjede nahoru a dolů po mém těle. Rychle se zakryju, popadnu ručník, jak nejrychleji dokážu, a znovu si ho omotám kolem sebe. „Co to děláš?“ obořím se na něj s rozzlobeným pohledem. „Šel jsem do svého pokoje, dokud jsem tě tady na chodbě nenašel skoro nahou. Asi bych se měl ptát na to samé,“ oplatí mi a přimhouří na mě oči. „Snažila jsem se najít Brielle. Potřebuji si půjčit nějaké oblečení,“ řeknu zoufale, přála bych si, abych se této situaci mohla úplně vyhnout.

„Mám něco, co si můžeš obléknout, pojď za mnou,“ řekne a projde kolem mě. Rychle ho následuji do pokoje o dvoje dveře dál od mého. Ryker vejde a já za ním, neohrabaně stojím u dveří, zatímco on se prohrabuje ve skříni. Využiji této příležitosti k rozhlédnutí po pokoji a zjistím, že je svůdný; dokonale ladí s jeho osobností. Když vyjde ze skříně, můj pohled padne na něj. „Tady máš košili a nějaké moje boxerky, moje kraťasy ti nebudou. Byly by ti moc dlouhé,“ zasměje se a já brzy zjistím, že se směju s ním.

„Díky,“ řeknu s úlevným povzdechem. Dávám si pozor, abych ručník nesundala, a natáhnu si jeho boxerky přes boky. Jakmile drží, odvrátím se od něj, odhalím svá holá záda a přes hlavu si přetáhnu tričko, které mi dal. Koutkem oka vidím, jak sleduje každý můj pohyb.

Teď, když jsem plně oblečená, obrátím se k němu zpět a seberu odvahu, abych mu položila otázky, na které mi Brielle odmítla odpovědět. „Proč mi říkáš Luno?“ ptám se. Neodpoví hned, ale přistoupí blíž ke mně a zastaví se jen pár centimetrů ode mě. „Myslíš, že jsi připravená znát odpověď?“ ptá se. „Ano, myslím, že si zasloužím vědět, co se mezi námi děje,“ prohlásím, neschopná ignorovat účinky, které na mě má. „Proč si to myslíš?“ Zeptá se a vážně se na mě podívá.

„Tak zaprvé, když jsem s tebou, cítím mezi námi tuhle přitažlivost, a když u tebe nejsem, cítím prázdnotu. Nikdy jsem k nikomu takový pocit neměla, tak co se děje?“ ptám se a z frustrace se cítím celá nesvá. Ryker se na mě několik chvil dívá, pak přistoupí blíž a dovolí našim tělům se dotknout. Opatrně vezme mou tvář do dlaní a podívá se mi přímo do očí.

Všechny otázky, které jsem měla, zmizí a já chci jen cítit, jak se tiskne ke mně. Jako by věděl, kam mé myšlenky zabloudily, zvedne mě, jako to udělal předtím na chodbě. „Cítím tvé vzrušení,“ zašeptá, jeho oči potemnělé touhou. „Proč s tím něco neuděláš, pane Alfo,“ odpovím tiše, olíznu si rty a toužím po dalším polibku. S tichým zavrčením mě vezme k posteli, položí mě a odtáhne se, aby mohl sázet polibky podél mé klíční kosti. Z doteku jeho rtů mi po celém těle naskakuje husí kůže a jakmile vstane, aby si sundal košili, tělu okamžitě začne ten příjemný kontakt chybět.

Podívám se nahoru na jeho hruď a kousnu se do spodního rtu nad tou naprostou dokonalostí, kterou vidím. Jeho trup je plně pokrytý tetováním a já si nemůžu pomoct, vezmu ruku a jedním prstem po druhém je přejíždím, až se zastavím u toho, co je nejblíž jeho opasku. Svůdně k němu vzhlédnu a rozepnu mu pásek, stáhnu ho a pak se přesunu k onomu knoflíku u jeho kalhot. Udržuji s ním oční kontakt a začnu mu pomalu rozepínat džíny. Vidím, jak moc je už ze mě tvrdý.

Přitáhne si mě na kolena, zatímco mi jeho ruce pomalu kloužou po těle, jako by si zapamatovával každou křivku. Ryker se zastaví na lemu mého trička a já poslušně zvednu ruce nad hlavu, abych mu ho dovolila sundat. Ledabyle ho hodí za sebe, zatímco si prohlíží má plná prsa. Vidím, jak se v jeho potemnělých očích víří chtíč, když si všimne piercingů, které jsem předtím chtěla ukázat v rámci úkolu. Zřejmě je na chodbě kvůli tmě neviděl. Mírně se prohnu a sleduji, jak se jeho tělo napne, když ho ovládne touha. Přitiskne si mě ke své silné postavě, položí mě zpět na postel a začne mě líbat od ucha přes hruď, aby dychtivě vzal mou propíchnutou bradavku do úst a jemně sál kroužek. „Můj bože,“ tiše vykřiknu.

Když uslyší můj výkřik, vydá zavrčení, jako by byl přítomen jeho vlk, ale nemám moc času se divit, když přejede rty dolů po mém břiše k mé vlhké štěrbině. Odsune boxerky stranou, aby získal dostatečný přístup a přitiskl své měkké rty na můj klitoris, čímž mě donutí okamžitě sevřít v dlaních prostěradlo. S údivem sleduji, jak mi táhne prsty přes břicho a zastaví se na mém citlivém místě, aby do mě zasunul dva prsty. „Ach Bože!“ zasténám z toho cizího pocitu, zatímco moje tělo žebrá o víc.

Ryker začal svými prsty pomalu přirážet uvnitř mě, dokud se nerozhodl jimi hýbat rychleji. Nekontrolovatelně sténám tou intenzivní rozkoší jen z jeho prstů a jsem si tak jistá, že mě Brielle s Calebem slyší, ale je mi to jedno. Je to tak správné a vím, že se blížím k vrcholu, ale těsně předtím, než se udělám, se zastaví a podívá se na mě. „Ještě ne, moje Luno,“ říká s úšklebkem, ze kterého se mi chvěje tělo. „Řekni mi, že mě chceš, Sienno,“ říká s vášní v očích a já vůbec neváhám. „Chci tě teď hned v sobě,“ žadoním zoufale.

To muselo být to, co chtěl slyšet, protože mě Ryker převrátil na břicho a stáhl mi boxerky z těla. Podívám se za sebe, jak si stahuje kalhoty, a odhaluje tak své masivní mužství. Jedním plynulým pohybem se do mě zasune, celou svou délkou, a já přejdu do extáze. Byla jsem tak mokrá, že to nebolelo tolik, jak jsem si myslela. Veškerá jeho trpělivost zmizela a Ryker do mého nitra přirážel rychle a tvrdě a uváděl mě do spirály mimo kontrolu. Zvuk jeho sténání a to, jak ho každý příraz posouvá hlouběji do mého středu, mě tlačí blíž k okraji a vím, že už to dlouho nevydržím. „Udělej se pro mě, Luno,“ zavrčel mi Ryker do ucha. A já to neudržela a vyvrcholila po celém jeho údu, zatímco každý příraz přidával k nezměrné slasti mého orgasmu, a s posledním přírazem se do mě po svém uvolnění vrazil zhluboka.

V blaženém oparu Ryker vyklouzl a lehl si vedle mě na postel, přičemž se opřel o loket. „Jsi úžasná,“ řekl chraplavým hlasem. Jeho oči přejížděly přes křivky mého nahého těla. „Taky nejsi k zahození,“ řeknu nesměle, nejistá, jestli mám prozradit své tajemství, ale na to je teď pozdě. „Musím ti něco říct, Rykere,“ řeknu váhavě, nejistá tím, jak bude reagovat. „Copak, Luno?“ zeptá se a leží na posteli vedle mě se zavřenýma očima. „Tohle bylo moje poprvé,“ řeknu neochotně. Ryker se na mě otočí s hrůzou ve tváři. „Co??!!“