Vykřiknu, ztratím rovnováhu a málem spadnu na tvář, ale silné paže mě chytí kolem pasu. Snadno mě zachytily a postavily zpět na nohy. Vzhlédnu a spatřím Rykerovu přitažlivou tvář, jak se na mě dívá. „Děkuji!“ řeknu vděčně, zatímco se ztrácím v jeho očích, jako bych byla v tranzu.

„Mám tě. Nikdy bych tě nenechal padnout,“ řekl s úsměvem.

„Proč jsi na mě tak milý?“ zeptám se, naprosto zmatená, proč by se tak namáhal, aby projevil laskavost pouhému člověku.

„Protože budeš moje Luna,“ odpověděl s úšklebkem.

„Luna? Co to je?“ zeptám se.

„Na to, že máš nejlepší kamarádku vlčici, toho o našem druhu moc nevíš, co?“ Zeptal se a já na oplátku zavrtěla hlavou. „Brzy se to dozvíš,“ říká a přejíždí mi palcem po spodním rtu.

Po chvíli, kdy na něj jen zírám, mi jemně přejede rukou po tváři. „Proč jsi plakala, Luno?“ ptá se se starostlivým výrazem.

„To nic není,“ řeknu a zahanbeně odvrátím zrak.

„Pokud pláčeš, tak to něco je,“ říká.

„Jsem v pořádku, byl to bláznivý den a jen to na mě dolehlo,“ zdůvodňuji a pokusím se ho obejít, ale zastavím se, když mě obejme a pevně tiskne. Nikdy jsem se necítila tak v bezpečí jako v jeho náruči, a málem zafňukám, když se odtáhne, aby se na mě podíval.

„Luno, nezastavím se před ničím, abych našel toho muže a potrestal ho za to, čím tě nutí procházet,“ přísahá a z přesvědčení v jeho očích cítím, jak se ve mně něco zlomilo.

Už nedokážu ovládnout své touhy; obmotám mu ruku kolem krku a přitáhnu jeho rty ke svým. Když se setkají, mé tělo se cítí, jako by jím projela elektřina. Neváhám a otevřu ústa, aby se jeho jazyk mohl splést s mým. Jeho dotek je tak neuvěřitelný, že by se mé tělo mohlo rozpadnout na malé bublinky a odletět. Ryker si mě přitiskne blíž k tělu a já cítím, jak moc je vzrušený, ale neodtáhnu se jako na plese. Vítám to.

Ryker mi sjede rukama po těle, až se mi omotají kolem zadku a sevřou ho v dlaních. Když mě zvedne, obtočím mu nohy kolem pasu a naše rty zůstávají spojené. Začne třít svou bouli o mé citlivé místo, které je pro něj už velmi vlhké. Hlasitě zasténám, což ho povzbudí, aby se o mě třel ještě silněji. Zaboří obličej do mého krku a jeho teplý dech mě donutí slastně zaklonit hlavu, jak se při tom zachvěji.

„Sienno! Jsi v pořádku?“ křičí Brielle. Zabočí za roh a najde nás. Oba se otočíme jejím směrem a Ryker mě stále drží u zdi. Mé rty dostanou ještě tmavší karmínový odstín, když se na sebe podíváme, a Ryker mě jemně položí na zem.

Odkašlu si, upravím si oblečení a zírám na své nohy. „Ehm, hledala jsem koupelnu,“ vykoktám.

„Mmhmm,“ říká Brielle a na tváři se jí rýsuje lehký úsměv, jako by se chtěla smát. „Zdá se, že ses ztratila,“ říká a dívá se na mě, jako by chtěla říct: do toho, ty děvko. Obrátím oči v sloup, odvrátím se a odejdu hledat koupelnu, přičemž Rykera s Brielle nechám za sebou.

Když dojdu na toaletu, vejdu dovnitř a zamknu za sebou. Opřu se o chladné dveře a užívám si, jak zklidňují mou rozpálenou pokožku, zatímco sjíždím na podlahu. Co se to právě stalo? V Rykerově přítomnosti nemám žádné sebeovládání. Je to, jako by se mého těla zmocnilo sexuální monstrum a já to nedokážu zastavit, pomyslím si a opřu si obličej do dlaní, abych se uklidnila.

Po chvíli se zvednu, přejdu k umyvadlu a pustím studenou vodu. Párkrát si opláchnu obličej a setkám se s očima svého odrazu. „Vzpamatuj se, Sienno,“ zamumlám si pro sebe. Sednu si na okraj vany a otírám si obličej nepřirozeně načechraným ručníkem. Teď to bude tak trapné, protože nás Brielle přistihla, a přesto se nezdálo, že by ho to nějak vyvedlo z míry. Asi mu to nevadilo, pomyslím si, zatímco se mi v hlavě přehrává ta situace. Nakonec najdu odvahu vstát a vrátit se do obývacího prostoru.

Cestou chodbou vidím, jak ke mně kráčí Brielle. „Sienno, potřebuji tvou pomoc s prohlížením šatů na internetu. Můžeš jít se mnou do kanceláře?“ ptá se.

„Dobře, jasně, samozřejmě, že ti pomůžu,“ řeknu sladce. Aspoň se nezmínila o tom, co se zrovna stalo, což je u ní překvapivé.

„Vím, že nejsem panna, ale stejně chci bílé šaty. Myslíš, že je to bláznivé?“ Ptá se ustaraně.

„Ne, samozřejmě že ne, Brielle, je to tvůj den. Vezmi si, co chceš,“ trvám na svém.

Když tak mluvíme, Brielle mě vede do kanceláře, kde má svůj počítač. Hned jak vstoupíme do místnosti, vidím silná záda muže, kterému jsem před chvílí dovolila, aby se o mě na chodbě otíral, a který se ležérně baví s Calebem. Budu se moct soustředit, když tu bude on? ptám se sama sebe, neschopná si důvěřovat.

Brielle se posadí na pohovku a otevře notebook. Stále si prohlížím Rykerův pěkný zadek, dokud se ke mně neotočí, jako by vycítil mou přítomnost. Když pohlédne mým směrem, věnuje mi rychlý úšklebek a pak obrátí pozornost zpět k tomu, co mu Caleb říká. Takže se soustředím na pomoc Brielle, která sype jedno svatební téma za druhým.

„Vím, že nechceš mít na sobě ošklivé šaty pro družičku, tak co by sis chtěla vzít?“ říká a otáčí obrazovku notebooku ke mně. „Ukaž na ty, které se ti líbí,“ vyzve mě.

„Brielle, na tvé svatbě si vezmu cokoliv, o co mě požádáš. Není to můj den,“ říkám.

„A co tyhle šampaňské šaty?“ ukazuje na ně.

„Jsou krásné, ale jsou tak krátké, že by mi z nich koukal zadek,“ směji se.

„No, tak to jsou dokonalé. Po tom, co jsem právě viděla na chodbě, by tyhle šaty hodně usnadnily přístup,“ poznamená, než se rozesměje, až se svalí na pohovku.

Vyprsknu doušek vody, v šoku z toho, že to Brielle právě vyhrkla, navíc tak nahlas, aby to všichni slyšeli. „Pšt...“ okřiknu ji, plácnu ji po rameni a přiložím si prst na rty, když se Caleb otočí a věnuje nám zmatený pohled.

Caleb se obrátí na Rykera pro odpověď, ale ten se rychle odvrátí, aby se vyhnul jeho pohledu. „O co přicházím?“ zeptá se Caleb zmateně.

„O nic, miláčku,“ odpoví Brielle a nepřestává se smát.

„Brielle, přestaň!“ řeknu, s rozpaky se na ni podívám a zvednu se z pohovky. V místnosti najednou začínalo být příliš horko. „Brielle, pojďme. Potřebuju se napít,“ řeknu a naznačím, že chci odejít.

„Tak jo, pojď, ty sexy mrcho!“ řekne a plácne mě po zadku, což se rozlehne celou místností. Překvapeně vypísknu a upoutám tak plnou Rykerovu pozornost. Z pohledu v jeho očích myslím, že si přeje, aby mě plácl on, ale přinutím se soustředit a vedu Brielle z kanceláře.

V kuchyni vytáhne Brielle ze skříňky láhev vína a vezme dvě skleničky. „Pojďme si sednout před oheň,“ navrhne.

Zamíříme do obývacího prostoru a posadíme se na podlahu čelem k sobě, zatímco vedle nás praskají plameny. „Zahrajme si nějakou hru jako za starých časů,“ řekne.

„Dobře, jakou hru?“ ptám se a už tuším, co navrhne.

„Vadí nevadí,“ odpoví s obrovským úsměvem.

„Věděla jsem to,“ zvolám a protočím panenky. „Fajn, nejdřív si dám pár drinků. Tahle hra se u nás vždycky zvrtne do hloubky,“ zasměju se, popadnu láhev, zhluboka si loknu a podám ji Brielle. Usměju se, když si ji vezme a napije se stejně jako já.

„Jdeme na to!“ prohlásím s nadšením.

„Začnu, protože jsem nevěsta,“ oznámí Brielle.

„Dobře, Bridezillo,“ poškádlím ji se smíchem, ale ve chvíli, kdy má hra začít, vejdou z kanceláře kluci.

Caleb se posadí na pohovku blízko Brielle a Ryker se usadí na křesle a dívá se přímo na mě. „Co máte za lubem, dámy?“ zeptá se Caleb a přejíždí pohledem mezi námi a už napůl prázdnou lahví vína.

„Hrajeme Vadí nevadí, ale ve dvou to není žádná zábava. Musíte hrát s námi,“ škemrá Brielle se našpuleným rtem.

Cítím, jak začínám být nervózní, a nepomáhá mi, že stále cítím, jak se na mě Ryker dívá. Musím bojovat s nutkáním otočit hlavu. „Nemyslím si, že chtějí hrát, Brielle,“ řeknu v naději, že nesouhlasí. Kradmo pohlédnu na Rykera a nemůžu se zbavit pocitu, že ví, že jsem nervózní, a když se na něj konečně podívám, zlomyslně se usměje.

„Jasně, zahrajeme si,“ řekne Ryker.

Brielle vypískne nadšením. „Dojdu pro nějaká piva, kluci, potřebujete pití,“ řekne Brielle a běží do kuchyně. Vrátí se s celou basou piva.

„Brielle, to se tu snažíš všechny opít?“ zvolám.

„Samozřejmě, tak je to větší zábava,“ řekne a pokrčí rameny.

Kluci si vezmou pivo a čekají, až si Brielle vybere, koho se zeptá. Odehrajeme několik kol, která uběhnou rychle, protože si všichni nejdřív vybrali pravdu. Pak byla znovu na řadě Brielle a podívala se na mě. „Takže, Sienno, vadí nebo nevadí?“ zeptá se s úsměvem.

„Nevadí,“ řeknu už trochu opilá. V prvním kole jsme vypily celou láhev vína. Teď jsme pily klukům pivo.

„Vyzývám tě, abys nám ukázala něco, co jsi nikdy nikomu neukázala,“ zadá mi úkol se vševědoucím úšklebkem a já na sobě okamžitě cítím Rykerův pohled.

Přemýšlím o její výzvě a přemítám, na co by mohla narážet, ale nic mě nenapadá. „Jako, co po mně chceš, abych udělala?“ ptám se.

„Vím, že máš někde piercing, který ještě nikdo neviděl,“ ušklíbne se. „Ukaž nám ho,“ provokuje.

Když Ryker uslyší o mém piercingu, v očích mu zableskne chtíč. „Brielle, to nemůžu udělat,“ řeknu a tvářím se pro mě typicky stydlivě.

„Proč? Můj chlap se může dívat. Jeho vlk mu nedovolí chovat se hloupě, takže se nebojím,“ prohlašuje a opírá se o Caleba, který je rudý jako rak.

„Dobře, fajn,“ řeknu a podvolím se jejím požadavkům. Nikdy jsem se za své tělo nestyděla, takže se rozhodně nebojím. Zvednu se z podlahy a začnu si vyhrnovat košili a snadno ji přetáhnu přes hlavu. Když se podívám na Rykera, vypadá ohromeně, když před ním stojím v černé krajkové podprsence. Očima mi přejíždí po oblých bocích a plochém břiše, ale když si začnu rozepínat podprsenku, abych si ji sundala, je Ryker během vteřiny přede mnou. Nikdy v životě jsem neviděla nikoho pohnout se tak rychle.

„NE!“ zvrčí a podává mi košili. „Obleč si tu košili,“ požaduje. Viděla jsem v něm Alfu a pohled v jeho očích mě vyděsil, ale Caleb se jen zasměje.

„Já to říkal. Věděl jsem, že jí to nedovolí,“ říká Caleb.

Podívám se na Brielle s Calebem a pak na Rykera. „Co máš za problém? Nepatřím ti,“ odfrknu si, vytrhnu mu košili z rukou a odcházím.