Moje duše letí tunelem hvězd, jako bych se řítila vesmírem, ale pak se najednou zastaví. Dopadnu na záda do prázdné louky s zelenou trávou. Chvíli tam ležím a vdechuji vůni čerstvě rozkvetlých květin, které mi připomínají jaro, zatímco mi slunce hřeje do tváře.

Vylekají mě dětské hlasy jen pár metrů ode mě. „Nechytíš mě!“ křičí jemný chlapecký hlas a uprostřed běhu se chichotá. Posadím se, abych l