Stojím tváří v tvář člověku, pro kterého jsem noc co noc truchlila. „To není možné,“ pomyslim si a vlepím si facku. „AU!“ vykřiknu a třu si tvář. Ryker na mě jen nevěřícně zírá. „Proč jsi to proboha udělala?“ zeptá se a tázavě povytáhne obočí. „Ehm, myslela jsem, že je to zase sen, a chtěla jsem se jen ujistit, že jsi tentokrát skutečný,“ vysvětluji stále zmateně. Lesem se rozezní jeho smích, kter