Ruce mi klesnou podél těla, když sleduju, jak Rykerův vlk letí lesem a naráží do nedalekého stromu, načež jeho tělo bezvládně padá k patě kmene na lesní půdu. Proberu se ze šoku, zalapám po dechu a spěchám k němu. Dokloužu po kolenou až k jeho teď už lidské podobě. „Rykere! Prosím, vzbuď se,“ prosím, ležím na jeho nahém těle a hlavu mu tisknu k hrudi. ‚Srdce mu bije!‘ pomyslím si nadšeně. „Maddoxi