Zpočátku mě neslyší, jak se k ní tiše, ale vytrvale blížím.

Sedí venku na zadních schodech, kolena má přitažená k tělu a paže kolem nich ovinuté, jako by se snažila schoulit do sebe, aby byla co nejmenší. Pohled upírá na bazén, ale myšlenkami je někde úplně jinde. Pravděpodobně si v hlavě přehrává každý okamžik, každé jedovaté slovo a každou modřinu, kterou jí matka kdy způsobila.

Nikdy jsem necht