Daneova ústa jsou na mně a svět se zužuje jen na tohle – horkost jeho dechu, který mě sotva znatelně hladí po kůži, pomalý tlak jeho rukou rozprostírajících se na mých stehnech, jemné tření deky pod mými zády a hvězdy nad hlavou, které se mírně rozostřují.

Jeho jazyk se pohybuje v líných, záměrných tazích, rozevírá mě s něhou, která hraničí s uctíváním. Každé vniknutí mezi mé záhyby je nespěchavé