Ležíme tam ještě o něco déle pod tichým nebem plným hvězd, s Danovou paží kolem mých ramen a mou rukou spočívající na jeho hrudi. Vzduch chladne, jeho vůně je jemná po nastávající noci a trávě, ale ani jeden z nás se nepohne, dokud to není naprosto nutné.

Když se k tomu konečně odhodláme, jde to pomalu a neochotně. Dane se pohne jako první, odhrne deku, při sedání mě pohladí prsty po nahých zádech