Světlo na verandě svítí jako orientační bod ve tmě, když Danovo auto konečně zajede na příjezdovou cestu.

Stojím v obýváku s Gavinem, oba předstíráme, že sjíždíme telefony, zatímco Damian sedí na opěradle pohovky, jeho notebook je už dávno odložený. Z nás tří byl nejvíc rozrušený on, i když bych to nikdy neřekl nahlas. Ne když jsem sám bojoval se stejným nutkáním jako on chodit sem a tam po obývák