Pokrčím rameny. „Zapomeň, že jsem tu byla. Vlastně se nic z toho nestalo. Můžu už jít?“

„Ne!“

Jeho levá ruka sklouzne z mého ramene na krk, prsty mi sevře hrdlo. Na okamžik mám dojem, že mě uškrtí, ale jeho stisk je jemný. „Jak tě tvůj otec může provdat za někoho, jako je Alonzo?“

„Obchod.“ Otec si myslí, že nemám ani tušení, co pro vévody doopravdy dělá. Potřebuje Alonza, aby... rostl. „Víš, jak to chodí.“

Lysander na okamžik zmlkne. Zatímco přemýšlí, jeho levý palec mě hladí po kůži a rozbuší mi srdce. Zrádce! Lysander byl vždycky mou slabostí.

„Řekněme, že tvůj návrh přijmu. Jak mám vědět, že jsi pořád panna?“

Zamračím se. „Můžeme jít ke gynekologovi a nechat to zkontrolovat.“

Po rychlém zhodnocení mého oblečení – černé pouzdrové sukně a bílé košile – řekne: „To nebude nutné. Vyhrň si sukni.“

Krev mi odteče z tváře. „Cože? Proč?“

„Protože chci vidět tvou kundu a dotknout se jí.“ Pravou rukou mi sáhne do vlasů a uvolní je z drdolu, který obvykle nosím.

Rozhlédnu se. „Ale jsme v tvé kanceláři.“

Plánuje mě připravit o panenství přímo na svém psacím stole?

No, pokud je to jeho přání... Nemůžu říct „ne“ poté, co jsem mu to sama navrhla.

Co všechno musím udělat, abych se dostala z města. Pryč od Alonza.

„Nemám na to celý den, Ario. Buď si vyhrneš sukni a necháš mě sáhnout si na tvou kundu, nebo odejdeš. Volba je na tobě.“

Mýlí se. Nemám na výběr. Buď udělám, co žádá, nebo zemřu.

Zavřu oči a vyhrnu si sukni. Alespoň že mám dnes na sobě pěkné kalhotky.

„Dívej se na mě,“ zavrčí a chytne mě za pravý bok.

Udělám, co po mně žádá, a dívám se mu do očí, zatímco mi položí pravou ruku na spodní část zad. Vklíní mi koleno mezi nohy a donutí mě je roztáhnout. Srdce mi buší tak rychle, že ho prakticky slyším. Žádný muž se mě předtím nedotkl. Hodně jsem toho prozkoumala sama. Sice jsem panna, ale dopřála jsem si spoustu orgasmů. Nikdy jsem si však do vagíny nic nevsunula, protože jsem věděla, že by to bolelo. Nemám moc ráda bolest. Palcem si přejíždím po jizvě na pravém prsteníčku and čekám, až se mě dotkne.

Stále mi hledí do očí a přitom mě hladí po stehnech, jeho prsty mi vysílají mráz po zádech. Potlačím zaúpění. Nečekala jsem, že to bude tak... příjemné.

Chvíli mě ještě trápí, než mi přejede prstem přes kalhotky. Nebýt jeho kolena, které mám stále mezi nohama, asi bych se zhroutila. Když se mě dotýká muž, je to... úžasné.

„Lysandere,“ vydechnu.

V jeho pohledu něco blikne a on mi odsune kalhotky na stranu. Bez varování do mě vrazí prostředníček. Zalapám po dechu. Bolí to. Jeho prst se ohne a já se pokouším jeho ruku odstrčit, ale on je mnohem silnější než já.

„Nehýbej se,“ zavrčí.

Kousnu se do spodního rtu a dál si přejíždím palcem po jizvě.

Lysander se svým prstem několikrát zapumpuje, než ho vytáhne a odejde ke svému stolu. „Sedni si,“ řekne a ukáže na židli naproti té své.

Po jeho brutálním vniknutí se mi třesou nohy, ale nějak se mi podaří nejen upravit si oblečení, ale také dojít tam, kam po mně chce. Zastrčím si pramen vlasů za ucho a zeptám se: „Platí tedy naše dohoda?“

Opře se v kancelářském křesle a prohrábne si prsty krátké černé vlasy. „Alonzovi se nebude líbit, že jsi od něj odešla, a udělá cokoli, aby tě dostal zpátky.“

„Vím, že Alonzo je nebezpečný muž a má konexe po celém městě, ale ty je máš taky. Pomoz mi zmizet a strávím s tebou celou noc. Udělám cokoli, o co mě požádáš.“

Možná jsem to neměla říkat, ale jsem zoufalá.

V jeho pohledu konečně blikne zájem. „Cokoli?“

Přikývnu, protože co jiného mám dělat? Nebo říct?

Na okamžik se mu na tváři usadí ďábelský škleb. „Dostat tě z města nepomůže. Alonzo tě najde, ať půjdeš kamkoli. Nejbezpečnější bude zůstat ve městě.“

Zamrkám, zmatená jeho slovy. „Tady nejsem v *bezpečí*.“

„Se mnou jsi v bezpečí. Vlastně ti navrhnu dohodu – buď mou ženou a Alonzo tě nikdy nenajde.“

Dobře, tohle jsem nečekala. „Máš nějakou duševní poruchu nebo tak něco?“

„Něco takového,“ zopakuje po mně. „Tak co na to říkáš?“

„Neříkal jsi ještě před pár minutami, že nemáš zájem mě šukat? A teď chceš, abych byla tvou ženou?“

Olízne si prst, který měl ve mně, zatímco mi hledí do očí. „Chci si užívat tvou kundu víc než jen jednu noc. Ale...“

Ignoruji skutečnost, že ze svého prstu stále ochutnává mou chuť, a zeptám se: „Ale co?“

„Nebudu jediný, kdo si bude užívat tvou kundu.“

Myslí si snad, že jsem nějaká kurva, která se vyspí s každým, s kým si zamane? Ale na druhou stranu, pokud odmítnu... „Kolik?“

Ztuhne. „Nevezmu tě do Crimson Lodge, aby tě tam zneužívali ti, co nemají ženské,“ zavrčí. „Budeš patřit mně a mým pokrevním bratrům.“

Jeho čemu?

„Kolik?“ naléhám.

„Damian a Valentin. Budeš naše žena, připoutaná k nám na věčnost. Alonzo s tím nebude moct nic udělat. Ani na tebe položit prst.“

Srdce mi klesne až do žaludku. V jeho očích číhá něco bezbožného a já se ho poprvé v životě bojím. Bojím se toho, co udělá, když na jeho návrh, abych byla jeho ženou, řeknu „ne“. A z jeho...

Jak jim to vlastně říkal?

Pokrevní bratři.

Má pravdu. Měla jsem šanci odejít, ale odmítla jsem to udělat. Teď je čas čelit následkům. „Pokud budu souhlasit, že budu tvoje a také Damianova a Valentinova, ublížíte mi?“

Lysander pokračuje: „Damian, Valentin a já sdílíme všechno: dům, jídlo, večírky, ženy. Pokud chceš mou ochranu, dobře si to rozmysli, protože Damian a Valentin jsou součástí dohody.“

„Podívej, nestojím o žádný vztah, chci se jen dostat z města. Ošukej mě dneska a pomoz mi zítra beze stopy zmizet.“

Zasměje se. „Možná mám rád kundy, ale žádná kunda nestojí za to, abych kvůli ní někoho žádal o laskavost. Tvoje kunda není nic zvláštního. Jen díra pro chlapy k použití. Pokud chceš mou ochranu, staneš se mou ženou a já se o tebe podělím s Valentinem a Damianem.“

Zatnu nehty do dlaní. Co to kurva je? Díra pro chlapy k použití? „Jdi do prdele!“

Zamířím ke dveřím, a než je otevřu, sehnu se, abych zvedla kabelku. Silné ruce mě popadnou, otočí a přirazí mě k tvrdému dřevu dveří. „Řekl jsem ti snad, že můžeš odejít? Měla jsi šanci odejít. Ale zkus to udělat teď a já tě ohnu přes svůj stůl a naplním tu tvou panenskou kundu semenem. A až s tebou skončím, nechám Valentina a Damiana udělat totéž.“

Srdce mi klesne až do žaludku. V jeho očích číhá něco bezbožného a já se ho poprvé v životě bojím. Bojím se toho, co udělá, když mu řeknu ne. Má pravdu, měla jsem šanci odejít, ale odmítla jsem to udělat. Teď je čas čelit následkům. „Pokud budu souhlasit, že budu tvoje a také Damianova a Valentinova, ublížíte mi?“

Usměje se, jeho oči jsou chladné a zlé. Uchopí mě za zátylek, pomalu ho masíruje a nutí mě myslet si, že vidím věci, které nejsou skutečné. „Jsme démoni, ne andělé, Amaro. Zlomíme tě a vytvarujeme k obrazu svému, ale nikdy ti neublížíme.“

Amaro. Tak mi říkával na střední škole.

A jaký je rozdíl mezi tím mě zlomit a ublížit mi?

Které zlo si vyberu? Lysandera, nebo Alonza?

„Dovol mi tě chránit.“

To zní dobře.

„Pokud mi neublížíte, souhlasím, že budu vaší ženou. Nemám ráda bolest.“ Myslím, že jsem mu to už řekla, ale neuškodí to zopakovat.

Ne že bych plánovala zůstat s Lysanderem, dokud ho nezačnu nudit. Jen dokud nenajdu způsob, jak opustit město a najít bezpečné místo, kde bych začala nový život.

Uvolní se a odvede mě zpátky k židli. „Dobrá. Zavolám Damianovi a Valentinovi a řeknu jim, ať přijdou, abys je poznala. A Ario, budeš si muset neustále holit kundu. Nemáme rádi chlupaté kundy.“

Ráda bych ho viděla jít na brazilskou depilaci. Pekelně to bolí.