Asi před dvěma týdny jsem šla na celkovou lékařskou prohlídku. Alonzo se chtěl ujistit, že jsem zdravá a… čistá – měla jsem se radši vyprcat dildem. Možná by ten sadista ztratil zájem a já bych teď v tomhle srabu nelítala. V nemocnici mi píchli injekci, která zabrání tomu, abych příštích šest měsíců otěhotněla. Alonzo chtěl počkat, dokud mu neporodím syna. Cha! Jako bych se ho někdy nechala dotknout.

Lysander mě může šukat denně a já neotěhotním. A s trochou štěstí budu ještě před koncem těch šemi měsíců *daleko* od Vesper City. Už o dětech nechci mluvit, a tak změním téma. „Říkal jsi, že můžu chodit ven jen s tvým svolením.“ Přikývne. „Já *nebudu* vězeň. Alonzo zkoušel ty samý sračky a já utekla.“

„Myslel jsem, že jsi utekla, protože sis ho nechtěla vzít.“

„To s tím nesouvisí.“

Lysander se nakloní dopředu, lokty se opře o stůl. „Myslíš, že tě nechá jít jen tak? Že tě nebude hledat? Jestli určuju pravidla, je to jen pro tvou ochranu. A v jedné věci ti udělám naprosto jasno, Ario: dal jsem ti spoustu šancí ode mě utéct, ale jako vždycky jsi byla moc tvrdohlavá, než abys mě poslechla. Teď, když vím, jak chutnáš, a pocítil jsem teplo tvé pičky, tě už *nikdy* nenechám odejít. Můžeš se pokusit utéct, ale ujišťuji tě, že se ti nebude líbit, co se stane, až tě chytím.“ Věnuje mi vlčí úsměv, z něhož je jasné, že by si ten lov užil.

Mám obrovské nutkání protočit panenky, ale ovládnu se. Není to poprvé, co Lysander tvrdí, že mě nikdy nenechá odejít. Tvrdil, že mě miluje, jen aby mi vzápětí zlomil srdce. Jsem tak ráda, že jsem mu nikdy neřekla, co k němu cítím. Tyhle city jsou už dávno pryč. Za ty roky jsem se naučila, že mužům se nedá věřit a že jediný člověk, který mě nikdy nezklame, jsem já sama. Tvrdě jsem na sobě pracovala a ráda si o sobě myslím, že jsem silná, nezávislá žena. I když teď zrovna závisím na Lysanderově ochraně. Ale to nebude trvat dlouho, protože nakonec vymyslím jiný plán. Za chvíli budu daleko od tohoto místa zamořeného vévody a lordy, kteří ničí všechno, co jim stojí v cestě.

Být dcerou vévody mě naučilo velmi cennou lekci: přiměj muže věřit, že jsi poslušná a poddajná, a pak udeř, když to nejméně čekají. „Můžu do smlouvy přidat také nějaké body?“

„Jako například?“

„Snadno se začnu nudit. Dej mi víno, knihy a notebook a já nikdy neporuším žádné z tvých pravidel.“

Lysander vypadá mým požadavkem překvapeně. Co čekal? Že budu chtít zbraň nebo tak něco?

„Uvidím, co se dá dělat.“ Plácne se do stehen. „Pojď sem.“

A tak hra začíná. Hra, v níž může vyhrát jen jeden. A já se postarám o to, abych vyhrála. Budu lhát, podvádět a kurvit se. Nakonec zlomím Lysanderovi srdce přesně tak, jak on předtím zlomil to mé, než navždy zmizím.

Položím kabelku na stůl. Tohle se opravdu děje. S posledním zbytkem důstojnosti, který mi ještě zbývá, se s grácií postavím a klidně jdu k Lysanderovi. Nechci, aby poznal, jak jsem nervózní.

Stáhne si mě na klín, zády k jeho hrudi. Levou paží mi omotá pas. „Nemáš *ani tušení*…“ zasténá a nedokončí, co chtěl říct. Pod sebou cítím, jak mu tvrdne penis. „Dokonale mi padneš do náruče. Jako bys pro mě byla stvořená.“

„Neříkej mi, že věříš na ty kecy o spřízněných duších,“ odfrknu si.

„Kdo ví? Možná spřízněné duše *opravdu* existují.“

Přiměje mě se na klíně posunout, takže se teď levým ramenem opírám o jeho hruď. Jeho kolínská, stejná, jakou používá od střední školy, mě lechtá v nose. Snažím se rozptýlit pohledem z okna, kterému čelím. Firma, kterou založil Lysanderův dědeček, stojí blízko té neviditelné hranice, která rozděluje město na dvě poloviny – jednu ovládanou vévody, druhou lordy. Na téhle straně města jsem ještě nikdy nebyla. Střední škola, na kterou jsem chodila, byla přímo na hranici, ale od té doby se stala exkluzivní pro „běžné občany“. Experiment, který navrhli Starší obou organizací, selhal. Vévodové a lordové se nikdy na ničem neshodnou.

Lysander mě uchopí za bradu mezi palec a ukazováček a donutí mě pohlédnout mu do očí. Na okamžik vypadá přesně jako ten mladík, kterého jsem potkala první den na střední škole.

His eyes fall on my lips. „Kolik dalších tě políbilo kromě…“ Svraští obočí. „Jak se jmenoval, Gideon?“

Teď je řada na mně, abych svraštila obočí. „Gideon?“

„Byl to vévoda a chodil s tebou na dějepis a literaturu.“

V hlavě se mi vybaví obraz vysokého, hubeného teenagera. „Počkej! Ty si myslíš, že jsem se *líbala* s Gideonem Lockwoodem?“

„Nelíbala?“ Volnou rukou mi spočine na pase.

„Proč se vůbec namáhat vysvětlovat ti pravdu, když je jasné, že mi nevěříš? Kdo ti to vůbec řekl?“

Lysander mi přejede palcem po spodním rtu. „Beatrix mi to řekla v ten samý den, kdy jsi mě podruhé odmítla. Říct, že jsem byl naštvaný, je slabé slovo.“

Najednou to všechno dává smysl. „A proto jsi ji ošukal a poslal mi ty fotky, jak jste spolu v posteli? Protože sis myslel, že jsem políbila Gideona?“ Zúžím oči. „Neříkej mi, že jsi ho proto praštil na té bazénové párty.“

„Jaké fotky? Nikdy jsem ti žádné neposlal. A praštil jsem ho, protože po tobě vyjížděl. Možná jsem tehdy odešel, ale pak ti položil ruku kolem ramen a mně mrdlo v kuli. Nikdo se nedotkne toho, co je moje, a nepřežije to. Gideon měl štěstí, že vyvázl jen se zlomenou čelistí.“

Pokud mi Lysander ty fotky nikdy neposlal, pak to musela udělat Beatrix z jeho telefonu. Stejně na tom nezáleží. Pohled na ty fotky mě zničil. Od té doby jsem žádnému chlapovi nevěřila. Pak, když praštil Gideona na večírku jednoho ze spolužáků, než mě odtáhl do pokoje, jsem ztratila nervy. Zvlášť když se mě pokusil políbit. Dala jsem mu takovou facku, že mě z toho dlaň bolela ještě několik dní. Ten den jsme si řekli spoustu hnusných věcí, ale nic nebolelo víc než vidět ho po zbytek školního roku se poflakovat s Beatrix a mě ignorovat. Beatrix se mi pokaždé, když jsme se viděly, chlubila tím skvělým sexem, který s Lysanderem měli.

Jeho palec dál hladí můj spodní ret.

„Nikdy jsem nebyla tvoje, Lysandře. Ani teď bychom tohle neměli dělat. Jsme nepřátelé. Pamatuješ?“

Můj otec a Lysanderův otec měli v minulosti nějaké problémy. Bohužel o tom moc nevím. Moje máma o tom věděla, ale pak zemřela dřív, než mi to stihla říct.

„Nepřátelé nebo ne, byla jsi moje od chvíle, kdy jsem tě uviděl. Tehdy jsem tě nechal odejít jen proto, že jsi nebyla připravená na život, jaký vede Lady.“ Skloní hlavu a špičkou nosu se dotkne mého. „Kolik jich tě políbilo přede mnou?“

„Do toho ti nic není,“ odseknu.

„Pleteš se, Amaro. Všechno, co děláš, se mě týká. A až najdu ty, kteří se dopustili té svatokrádeže a políbili tvé rty, uříznu jim rty i jazyk.“