Míjejí vteřiny a když nikdo neotevírá dveře, je Garrick čím dál zoufalejší. Tenhle výraz v jeho tváři si užívám. Je to ten samý, který měla Aurelia, když ji Garrick znovu a znovu znásilňoval.

„Nemyslím si, že ses poučil, ale proto jsme tady,“ ušklíbnu se, než před něj předstoupím a přiložím mu špičku nože ke kořeni krku. „Čím bych měl začít nejdřív? Tvým ptákem,“ Garrickova tvář zpopelaví, „abys