Garrick pláče a fňuká, zatímco já s úsměvem na rtech sleduju, jak jeho krev kape na podlahu. Už se Aurelie nikdy nedotkne.

Už jí nikdy nikdo neublíží. Ani Calebovi.

To si pohlídám.

Přesně to jsem měl udělat od začátku: chránit Aurelii, a ne ji opustit, aniž bych jí dal šanci se bránit.

„Moje ruce. Co si bez nich počnu?“ fňuká dál Garrick.

Vidět ho trpět mě činí neuvěřitelně šťastným.

„Ále, n