Úhel pohledu Sienny

Bylo požehnáním vzít si svého nejlepšího kamaráda?

Nebyla jsem si moc jistá, co si myslel Garrett, ale pro mě byl sňatek s ním splněným snem. A co bylo teď ještě úžasnější, měli jsme přivítat na svět naše první dítě.

„Ještě že jste opatrná. Mohla jste o miminko přijít, slečno Vanceová,“ řekla mi gynekoložka vážně, když viděla šok v mých očích.

Podvědomě jsem si sáhla na břicho a pořád nemohla uvěřit, že se v něm skrývá miminko. Slyšela jsem dobře? Byla jsem těhotná? Čekala jsem Garrettovo dítě! Mého nejlepšího kamaráda a mé první lásky!

Cestou z nemocnice jsem se nemohla dočkat, až Garrettovi o našem dítěti řeknu. Zajímalo mě, jaká bude jeho reakce. Zajásá radostí? Bude mě líbat a tak vůbec? Bože! Nedokázala jsem svou radost udržet na uzdě.

Při těch představách jsem si dlaněmi zakryla zčervenalé tváře. Ale v okamžiku, kdy jsem ucítila chlad obyčejného prstýnku na svém prstu, mé divoce bijící srdce se uklidnilo. Skoro jsem zapomněla, že Garrett nepatřil k těm, kteří by toužili po dětech, zvlášť když naše manželství domluvila jeho rodina.

Garrett byl naprostý džentlmen, a to jak jako kamarád, tak jako manžel. Pokaždé, když jsme spolu spali, byl ohleduplný, ale opatrný, a říkal, že nemá smysl přidávat si další okovy, když na to nejsme připraveni.

Tohle dítě bylo svým způsobem neplánované.

Když jsem seděla v autě, má mysl byla čím dál neklidnější. Bude to pro něj dobrá zpráva? Co když Garrett na miminko stále není připravený?

„Paní, je všechno v pořádku? Potřebujete zavolat šéfovi?“ zeptal se ustaraně můj osobní řidič Cole, když si všiml mého zamračeného výrazu. Cole byl spolehlivý, byl jako člen rodiny, ale pokud jsem se měla s někým podělit, pořád jsem chtěla, aby byl Garrett první, kdo se tuhle zprávu dozví. Je to otec mého dítěte.

„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou a věnovala Coleovi uklidňující úsměv. „Je v letadle. Promluvím s ním později sama.“ Abych mohla vycítit jeho odpověď přímo z jeho bezprostředního výrazu tváře. V tom jsem byla vždycky dobrá.

Zavřela jsem oči a vzpomínala na první den, kdy jsme se poznali. Jeho zářivý úsměv ve slunečním světle byl tak oslňující, byl jako princ. Dlouho předtím, než jsme se stali nejlepšími kamarády, jsem se do něj zamilovala na první pohled. Ale byla to jen neopětovaná láska, to jsem moc dobře věděla.

Stáhla jsem okénko auta, abych se nadýchala čerstvého vzduchu, ale náhodou jsem zahlédla naši starou střední školu. Hruď mi znovu naplnil ten trpký pocit. Garrett je moje první láska, ale já jeho ne.

Na střední škole jsem v očích ostatních byla jen nudná šprtka, zatímco Garrett Mercer byl hvězdný quarterback. Všichni se divili, že bychom zrovna my mohli být přátelé. Ačkoli se objevila zášť okolí, byla jsem v jeho blízkosti ráda. Pomalu jsem si uvědomovala, že nechci být jen jeho kamarádka.

Nicméně přesně ve chvíli, kdy jsem se mu chystala vyznat ze svých citů, vstoupila mu do života jiná dívka.

Zavrtěla jsem hlavou ve snaze zbavit se těch smutných starých vzpomínek. Sevřela jsem chladný snubní prsten na prstu a říkala si, že minulost je minulostí. Garrett řekl, že to mezi nimi skončilo a já teď byla jeho manželka. Byla jsem jeho žena, která teď nosila jeho dítě.

Otřela jsem si slzy z koutků očí a otevřela dveře do našeho domu. Srdce se mi uklidnilo, když jsem vdechla vůni domova. Našeho domova. Nebyl tak luxusní jako vila jeho rodiny, ale byl útulný. S Garrettem jsme ho zařizovali společně, vlastníma rukama. Užívali jsme si to. Ano, určitě jsem nad tím vším jen zbytečně moc přemýšlela. Ta žena už byla z našich životů dlouho pryč a moje manželství s Garrettem bylo poslední tři roky krásné jako z pohádky.

Pohlédla jsem na hodiny na stěně. Touhle dobou už by měl Garrett vystoupit z letadla. Kvůli záležitostem naší rodinné firmy byl už více než měsíc na cestách. Garrett byl prezidentem společnosti NEO, předního vydavatelství módních časopisů v celé Asii, a já byla vlastně viceprezidentkou společnosti. Byli jsme nejen životní partneři, ale také dobří partneři v práci.

Opravdu mi chyběl. Okamžitě jsem vytočila jeho číslo. Moc jsem teď chtěla slyšet jeho hlas, abych věděla, kdy dorazí domů. Připravila bych mu dobré jídlo a on by mě odměnil sladkým polibkem. A pak bychom si možná užili vášnivý sex, jaký mi dopřál tu noc před jeho odjezdem. Jejda, skoro jsem zapomněla, že jsem teď těhotná. Nejdřív jsem mu to musela říct a pak bychom místo toho mohli dělat něco jiného.

Radostně jsem si představovala naše krásné shledání, ale srdce se mi propadlo, když se ve sluchátku ozval ženský hlas.

[Haló?]

Zavěsila jsem telefon vteřinu poté, co zaznělo to jediné slovo. Přístroj mi upadl na podlahu a moje tělo se začalo nekontrolovatelně třást. NE! To nemohla být ona! To nemohla být Chloe! Ta už přece z našeho života zmizela! Musela jsem se přeslechnout.

Vrhla jsem se k ledničce ve snaze uklidnit se pomocí nějakého alkoholu. Ale ve chvíli, kdy jsem se dotkla láhve vína, vzpomněla jsem si na doktorčina slova a na své dítě. Musela jsem být kvůli svému miminku opatrná. Otočila jsem se, vzala krabici mléka a zamířila k pohovce.

Nevěděla jsem, co přesně mě v tu chvíli přimělo poznat, že to je Chloein hlas. Tedy, my dvě si nikdy nebyly blízké. Chloe Vaneová byla typická blonďatá kráska, po které muži šíleli. Na střední škole byla oblíbenou roztleskávačkou, zatímco Garrett byl hvězdou mezi rozehrávači. Lepší partie než on a šprtka jako já, že? Nebylo překvapením, že do ní bláznivě zamiloval.

Moje hrdost nedokázala snést pohled na to, jak muž, kterého miluji, šílí po jiné ženě. Proto jsem se kdysi snažila od nich tiše držet dál, ale Garrett odmítal z mého života odejít. Pokaždé, když jsem se utápěla v moři knih a učení, abych na ně zapomněla, Garrett se objevil u mých dveří a zval mě ven. Nedokázala jsem říct ne jeho okouzlujícímu úsměvu; nedokázala jsem říct ne, když tvrdil, že je to jeho povinnost jako mého nejlepšího kamaráda, vzít mě ven a ukázat mi krásy skutečného světa.

Abych nezničila naše přátelství, mohla jsem jen skrývat své zlomené srdce, tiše hrát po jeho boku roli jeho nejlepší kamarádky a sledovat, jak září štěstím kvůli jiné dívce. Nakonec jsem sebrala odvahu odjet studovat do zahraničí, když jsem se dozvěděla, že Garrett plánuje Chloe požádat o ruku. Nikdy bych ale nečekala, že mi babička zavolá a bude mě prosit, abych se vrátila.

Vrátila jsem se ve spěchu, jen abych našla Garretta zcela bez života. Jeho srdce bylo těžce zraněné – od Chloe. Můj milovaný kluk plný slunce byl ten tam a mé srdce krvácelo. Od té chvíle jsem Chloe začala nenávidět. Přenechala jsem jí svého milovaného muže a jak se opovažuje mu tak krutě ublížit! Ta čarodějnice!

Garrett nikomu neřekl, co se stalo, kromě toho, že s Chloe nadobro skončil. Babička domluvila náš sňatek. Nechápala jsem, proč s tím souhlasil, až do dne, kdy jsem ho slyšela říct, že vzít si kohokoli jiného kromě Chloe už pro něj vyjde nastejno.

Zasraně to bolelo, ale i tak jsem do toho manželství vstoupila bez jediného zaváhání. Můj milovaný chlapec byl zlomený a já ho chtěla uzdravit, a bylo mi jedno, jestli u toho zničím sama sebe.

Usnula jsem doma s pocitem hluboké nejistoty a obav. Probudila jsem se uprostřed noci, když jsem ucítila, jak mě někdo hladí po tváři.

Pomalu jsem otevřela oči a zjistila, že jsem usnula v obýváku.

Někdo mě zvedl z pohovky. Okamžitě jsem poznala jeho vůni a dotek, když jsem se na něj podívala s těžkými víčky.

„Garrette...“

„Hmm,“ zamručel, zatímco kráčel ke schodům. „Proč jsi spala na gauči?“

Zírala jsem mu do tváře, když mě něžně položil na postel. Pohladil mě po vlasech a políbil mě na čelo. Vždycky byl tak ohleduplný, a právě proto jsem ho tak moc milovala. Dokonce i při milování bral na mé pocity velké ohledy. Byli jsme od sebe víc než měsíc, mému tělu chyběl a mé srdce ho chtělo.

„Kde jsi byl? Čekala jsem na tebe,“ řekla jsem a pohladila ho po tváři.

„Jen jsem se sešel s jedním kamarádem. Říkala jsi, že na mě čekáš, je to něco naléhavého?“

Při pohledu na jeho jemnou tvář jsem tu chvíli najednou nechtěla zkazit. A tak jsem zavřela pootevřená ústa a pravdu zase spolkla. Zítra, možná zítra budu mít odvahu čelit všem těm otazníkům.

Zavrtěla jsem hlavou, našpulila rty a řekla mu, že jsem ospalá. Uchechtl se a opatrně mě uložil do postele. Ve chvíli, kdy mě po polibku na dobrou noc chtěl opustit, jsem z nějakého důvodu zpanikařila. Rychle jsem ho popadla a s veškerou vášní ho políbila, snažila jsem se ho svléknout, snažila jsem se ho přimět, aby se mě dotýkal víc a hlouběji. Chyběl mi. Chtěla jsem ho. Cítila jsem, že jediný způsob, jak se dokážu uklidnit, je nechat ho, aby do mě znovu vstoupil. Abych se ujistila, že je stále můj.

„Počkej, Sisi.“ Zastavil mě tím, že přimáčkl mé divoké ruce k posteli. „Myslel jsem, že jsi říkala, že jsi ospalá a potřebuješ si odpočinout.“

„Ale myslím, že mi teď chybíš mnohem víc.“ Podívala jsem se na něj s nevinností a mohla jsem zachytit touhu, která mu probleskla v očích, ale nevěděla jsem, proč tak rychle vyprchala. Býval rád, když jsem iniciativu přebrala já.

Jako by si všiml mého zmatku, uchechtl se a hravě mě štípl do nosu: „Půjdu se jen osprchovat. Cítím ze sebe alkohol.“

Jen jsem přikývla a sledovala ho, jak kráčí ke koupelně. Znovu na mě ale padla dřímota, a tak jsem zavřela oči, abych si zdřímla. Když jsem je ale znovu otevřela, bylo už ráno a Garrett byl vedle mě a pokládal na noční stolek tác s jídlem.

„Ahoj!“ pozdravila jsem ho a usmála se, když mi došlo, co udělal. Připravil mi snídani. Do postele. To bylo tak sladké.

Usmál se a posadil se na postel. „Dobré ráno.“

Zazubila jsem se, když jsem se posadila. Vzal tác a položil ho vedle mě. Povytáhla jsem obočí, naklonila hlavu a zírala na jeho pohlednou tvář. Jeho oči jsou temně hnědé. Obočí měl husté a černé, což krásně doplňovalo jeho oči. Nos měl rovný a výrazný a rty měl zarudlé a tenké. Doslova vypadá jako sexy drsňák. I Damon Salvatore by se styděl stát po jeho boku. Proti tomuto muži nemá nikdo šanci.

„Co to má být? To je úplatek? Včera v noci jsi mě vypekl, ty drsňáku.“

Nezasmál se. Zhluboka si povzdechl a jemně mi zastrčil vlasy za uši, pak mě chytil za ruku a upřeně se mi zadíval do očí. „Musím ti něco říct.“

Cítila jsem, jak se mi rozbušilo srdce. Pomyslela jsem na naše dítě v mém lůně. Má mi něco říct. Já mu taky musím něco říct.

„C-co je to?“ zeptala jsem se a cítila, jak se mi třese hlas.

Zhluboka si povzdechl. „Víš, že jsi pro mě důležitá, viď?“

Pomalu jsem přikývla s pootevřenými rty. Nedokázala jsem odpovědět. Mám strach z toho, co se chystá říct. Mám z toho špatný pocit.

„Byla jsi mou nejlepší kamarádkou, než jsme se vzali. Jsi jedním z mála lidí, kterých si nade vše vážím...“

Schovala jsem zaťaté pěsti pod prostěradlo. Nevím, proč mi to všechno říká, ale cítila jsem, jak se mi v koutcích očí už hromadí slzy.

„Sienno...“ odmlčel se a pevně zavřel oči, než se mi znovu podíval přímo do očí. „M-myslím, že nadešel čas, abychom se rozvedli.“

„G-Garrette...“ Cítila jsem, jak se mi bolestivě sevřelo srdce.

Usmál se. „Vím, že ke mně také nic necítíš. Vzala sis mě jen kvůli mým prarodičům. Udělala jsi to jen proto, že je miluješ. Teď je čas na naše skutečné štěstí, Sienno.“

Zavrtěla jsem hlavou: „O č-čem to mluvíš, Garrette?“

„Chloe je zpátky, Sienno. Moje první láska se vrátila.“