Pohled Sienny

Vstala jsem z postele a chtěla odejít, ale Garrett mě chytil za ruku. Okamžitě jsem si setřela slzy, které mi stékaly po tvářích, dřív než je mohl uvidět. Postavil se přede mě a díval se mi do tváře, zatímco já se ze všech sil snažila dívat dolů a vyhnout se jeho očím.

Cítila jsem, jak se mi srdce láme na kousky. Myslela jsem... Myslela jsem, že ho dokážu přimět, aby se do mě během těch tří společných let zamiloval. Myslela jsem, že jeho city postoupí na další úroveň a uvidí ve mně ženu, a ne jen nejlepší kamarádku. Byla jsem hloupá, že jsem tolik doufala a snila tak vysoko.

Selhala jsem. Bez ohledu na to, jak moc jsem se snažila, jeho srdce patřilo jen jeho první lásce Chloe.

„Sienno...“

Zhluboka jsem se nadechla, spolkla tu bolest a podívala se na něj. Nasadila jsem falešný úsměv: „Před jídlem se potřebuju umýt.“

Zíral mi do očí, jako by se snažil přijít na to, nad čím přemýšlím. Věděla jsem, že mě znal až moc dobře, takže jsem se ze všech sil snažila svou bolest skrýt a usmála se na něj.

Povzdechl si a pustil mou ruku. „Dobře. Počkám tady na tebe. Najíme se a vyrazíme do práce spolu.“

Spolu? Jak mohl být tak krutý? Pořád chtěl, abychom spolu vycházeli, jako by mě nepožádal o rozvod? Chtěl, abychom zůstali stejní jako dřív, hned poté, co mi řekl, že se jeho první láska vrátila a že se se mnou chce rozvést?

Ach Garrette, co se ti to honilo hlavou?

Jestliže jsem se dřív dokázala donutit zůstat v roli jeho nejlepší kamarádky, která mu přeje štěstí, po těch třech společných letech jsem k tomu už neměla odvahu. V žádném případě bych takové mučení nedokázala znovu snášet, obzvlášť když čekám jeho dítě.

Dítě... Myslela jsem si, že to pro nás bude dobrá zpráva, ale teď... myslím, že to pro něj bude spíš zátěž. Břemeno, které mu zabrání získat svou pravou lásku a svobodu.

Věděla jsem, jaké to je vyrůstat jako nechtěné dítě. Moji rodiče se rozvedli ještě před tím, než mi zemřela matka, a nová rodina mého otce mě nenáviděla, což pekelně bolelo. Nechci, aby moje dítě zažilo to samé, co jsem cítila já. Musím před tím své dítě ochránit.

Znovu jsem předstírala úsměv. „To nejde. Musím do studia na focení našich nových modelek...“

„Půjdu s tebou–“

„Ne.“ Ostrčila jsem jeho ruku. Sledoval mou ruku očima, než zvedl tvář a znovu se na mě podíval.

„Musíš podepsat nějaké dokumenty. Náš program je už naplánovaný, pamatuješ?“

„Ale...“

„Mám osobního řidiče, Garrette. Zvládnu jet sama.“

Povzdechl si a pomalu přikývl. Otočila jsem se k němu zády a vešla do koupelny. Okamžitě jsem pustila sprchu a stoupla si pod studenou vodu. Slzy se mi řinuly po tvářích, zatímco jsem si zakrývala ústa, abych potlačila vzlyky.

Ramena se mi silně třásla, a když jsem pomyslela na své dítě, ztěžka jsem polkla a snažila se uklidnit. Otřela jsem si obličej a pohladila se po břiše. Musím být silná. Musím zůstat v klidu. Neměla bych riskovat život svého dítěte jen proto, že mám zlomené srdce. Musím se s tím vypořádat chytře.

Zhluboka jsem se nadechla a dokončila koupel. Když jsem vyšla z koupelny, v šoku jsem zjistila, že tam Garrett stále je. Před zrcadlem na celou postavu se pral s uvazováním kravaty. Také jsem si všimla svých podpatků a šatů, které ležely na posteli.

„Ahoj! Vybral jsem ti pro dnešek šaty.“

Protože naše manželství nebylo veřejné, Garrett říkal, že se pro mě jako můj manžel bude snažit dělat drobnosti. Šlo mu to dobře a dřív jsem si tyhle sladké chvíle užívala, ale teď mě to zabíjelo.

Popadla jsem šaty a vešla do šatny. Cítila jsem, jak jde za mnou. Vrátila jsem bílé šaty zpátky a vybrala si červené. Když jsem se k němu otočila čelem, měl nakrčené čelo.

Usmála jsem se. „Dnes dám přednost červené. V těhle šatech si budu připadat krásná.“

Očima sjel na šaty, které jsem držela, a jeho výraz se okamžitě uklidnil. Přikývl a rozešel se ke mně.

„Chápu. Pomoz mi nejdřív s tímhle.“

Pověsila jsem mu své šaty na paži a začala mu upravovat kravatu. Cítila jsem na sobě jeho upřený pohled a srdce mi z toho bušilo jako o závod. Zhluboka jsem se nadechla a kousala se do spodního rtu, jak jsem se s tou kravatou prala. Zase se mi rozostřuje zrak. Sakra!

„Sienno...“

Šokovaně jsem nadskočila. „Hmm?“

„Jsi v pořádku?“

Podívala jsem se na něj a usmála se: „Jo.“

„Musím ti říct ještě něco.“

Dovázala jsem mu kravatu, a tak jsem si od něj šaty okamžitě vzala. Pohlédla jsem na něj, než jsem ho obešla a promluvila... „Promluvme si někdy jindy. Přijdu pozdě.“

Slyšela jsem, jak si povzdechl a znovu mě následoval. Vzala jsem si spodní prádlo a oblékla se, zatímco stál za mnou. Celou dobu mlčí, jako by nad něčím přemýšlel.

„Před odchodem by ses měla najíst.“

Otočila jsem se k němu a přikývla. „Najím. Už bys měl jít.“

„Sienno, rozumíme si, že?“

Zírala jsem na něj. Ne, Garrette. My si vůbec nerozumíme. Tohle všechno jsou jen moje hloupé fantazie. Myslela jsem, že ke mně něco cítíš, a tak moc jsem se spletla.

„Jestli jde o ten rozvod, rozumím všemu, Garrette. Vím, co musím udělat. Jen mi dej trochu času, protože mám ve firmě opravdu hodně práce. Neuteču.“

„Sienno, nedělám to jen pro sebe. Dělám to i pro tebe. Od naší svatby jsi se mnou zavřená jako v kleci. Vím, že nejsi šťastná, protože hluboko uvnitř chceš taky najít muže, kterého si zasloužíš. Někoho, kdo tě bude doopravdy milovat. Ne mě. Ne někoho, kdo tě nemiluje celým srdcem.“

„Chápu, co se mi snažíš říct, Garrette,“ řekla jsem a zkusila se k němu otočit zády, ale chytil mě za pas a udržel mě na místě.

Udělal všechno pro to, aby zachytil můj pohled, a povedlo se mu to. Ustaraně se na mě podíval. „Jsi moje nejlepší kamarádka. Nechci o tebe přijít, Sisi. Patříš mezi tu hrstku mých blízkých lidí...“

„Já vím,“ vyhrkla jsem frustrovaně. Vypadal šokovaně, a tak jsem se uklidnila. „J-já vím. Nemusíš si dělat starosti. Jsem jen ve stresu z práce. Není to kvůli našemu rozvodu.“

Rty se mu pootevřely a pomalu přikývl, jako by se mu konečně podařilo pořádně nadechnout. Rozešel se ke mně a já ztuhla, když mě jemně políbil na čelo...

„Děkuju ti, Sienno,“ zašeptal.

Srdce se mi sevřelo. Byly to už tři roky, ale pořád jsem byla takový zbabělec. Proč mu prostě nedokážeš říct, že ho miluješ, Sienno? Je to tvůj manžel a ty nosíš jeho dítě! Řekni mu to a on možná změní názor!

Těžce jsem polkla a chystala se mu to říct, ale vtom mu zazvonil telefon. Jméno na displeji mi neuniklo. Zase to byla Chloe.

„Musím jít.“ Omluvně se poškrábal na hlavě a mně neunikly zvednuté koutky jeho úst. „Zavolal jsem Coleovi a ten čeká venku. Než půjdeš, najez se, jasné?“

S tím náš pokoj opustil. Slzy, které se mi podařilo potlačit, vytryskly nanovo. Proč jsem si myslela, že bych mohla mít šanci? Vždyť už si vybral ve chvíli, kdy mě požádal o rozvod, ne?

Kdykoli šlo o Chloe, vždycky jsem to byla já, koho opustil.