Pohled Sienny

Vyšla jsem ven a zamířila do ložnice. Popadla jsem polštář a deku. Otočila jsem se a chystala se odejít, když do ložnice vešel Garrett a podíval se na mě.

„Kam jdeš?“

Ostře jsem se na něj podívala. „Proč tě to zajímá?“

„Zajímá mě to, protože jsi moje manželka, Sienno!“

Z úst mi při jeho slovech unikl sarkastický smích. Hleděla jsem na něj se vztekem. „Stejně se rozvádíme.“

„Sienno, nemůžeš prostě jen tak utéct. Musíme si o tom problému promluvit.“

„Já nemám problém, Garrette. To ty jsi měl problém a ty jsi ho vytvořil, jen abych ti to připomněla.“

Popadl mě za zápěstí a držel mě na místě, když jsem se pokusila odejít. Čelisti se mu svíraly a naštvaně do mě bodal pohledem. „Můj otec se zlobí, Sienno. Obviňuje mě, že tě podvádím.“

Naklonila jsem hlavu. „A copak nepodvádíš?“

Čelo se mu nakrabatilo. „Nejsem kretén, Sienno. Viděla jsi mě, jak se s ní líbám nebo jak ji píchám? Ještě pořád jsem při smyslech. Nebudu s ní nic mít, dokud nosíš mé jméno— “

„Upřímně řečeno, nenosím tvoje jméno, Garrette,“ skočila jsem mu do řeči. Moje slova ho zarazila. „Nikdo ani neví, že jsme manželé.“

„Sienno!“

„Neboj se. Promluvím si o tom s tvojí rodinou. Řeknu jim, že už s tebou nejsem šťastná a chci rozvod.“

Ztěžka polkl a zahleděl se mi do očí. „T-ty to pro mě uděláš?“

Bez špetky veselí jsem se zasmála. „Udělám to pro sebe.“

„Počkej, Sienno…“

Ostrčila jsem jeho ruku a vrhla na něj chladný pohled. „Co?“

Sklopil zrak a olízl si rty. Teď vypadal opravdu provinile a v tu chvíli jsem uviděla muže, do kterého jsem se zamilovala. Uviděla jsem svého nejlepšího přítele.

Povzdechl si a přistoupil ke mně. Jemně mě chytil za zápěstí a ovinul paže kolem mého drobného těla. Poskytl mi vřelé a omluvné objetí.

Cítila jsem, jak mi políbil vlasy a zašeptal… „Omlouvám se… b-byl jsem hlupák, že jsem na tebe tak vyjel. Jen jsem… měl strach o Chloe. Znáš mého otce, zničil by ji.“

Pevně jsem zavřela oči. Máš strach, že by zničil ji, ale vůbec tě netrápí, že ty ničíš mě. Chtěla jsem ho udeřit. Ublížit mu a praštit ho do hlavy v naději, že ho to probere.

„Zůstaň tu, prosím. Spi vedle mě, Sisi…“

To bylo pro mě znamení. Odstrčila jsem ho a pevněji objala polštář. Podívala jsem se mu do očí a zavrtěla hlavou: „Není důvod, abychom spali spolu, Garrette. Budu spát v pokoji pro hosty.“

„Sisi…“

Obrátila jsem se k němu zády a nechala ho v hlavní ložnici. Zamířila jsem rovnou do pokoje pro hosty a svalila své vyčerpané tělo na postel. Pohladila jsem se po tváři v domnění, že zase nevědomky pláču, ale žádné slzy tam nebyly. Trpím, ale už nepláču. Je tohle ta fáze zlomeného srdce, kdy si na tu bolest zvykáte a prostě ji bezvýhradně přijmete? Ubohé! Přijde mi to jen jako sebelítost.

„Sisi…“ po Garrettově hlase následovala tři zaklepání. Zkusil otevřít dveře a já byla tak hloupá, že jsem je zapomněla zamknout.

Vešel s podnosem s jídlem. Sevřel rty a rozešel se ke mně. Zastavil se vedle postele a shlížel na mě, jako by zvažoval moji reakci.

„Přinesl jsem ti večeři. I jsem ji ohřál. Promiň, že jsem tě vyrušil u jídla.“

Můj pohled padl na podnos s jídlem. Nikdy předtím mě nenechal jíst samotnou. I když byl plný, jedl se mnou, zvlášť když jsem to jídlo vařila já.

Do srdce se mi vkradla hořkost. Přestaň vzpomínat, Sienno! Tyhle vzpomínky byly jen iluze. Ten čas byl jen vypůjčený.

Povzdechl si, položil podnos na noční stolek a pak se na mě znovu podíval. „Máma mi poslala zprávu. Zve nás zítra večer na večeři. Doufám, že půjdeš se mnou.“

„Očividně jde o nás. Byli by podezíraví, kdybych nepřišla. Navíc je na čase, abych jim řekla o našem rozvodu.“

Posadil se na postel a podíval se mi do tváře. Dělal všechno pro to, aby zachytil můj pohled. Dokonce mi prsty zvedl bradu, aby se naše oči setkaly. I když mi ubližuje, jeho pouhý dotek, pouhá péče a pouhý pohled mě oslabují a nutí mě se chvět. Jedno jeho chlácholivé slovo a moje rána se hojí.

„Omlouvám se, Sisi… Prosím, odpusť mi. V první řadě jsem neměl souhlasit s tím, že si tě vezmu. Vím, že ti budu jen ubližovat. Promiň…“

Schovala jsem zaťaté pěsti za zády. „Lituješ, že jsi si mě vzal?“

Zavrtěl hlavou: „Nelituji, že jsem si tě vzal. Ty tři roky jsem byl moc šťastný, Sisi. Lituji toho, že jsem tě dostal do situace, ve které budeš ty tou, kdo trpí. Jsi moje nejlepší kamarádka, přísahal jsem, že tě budu chránit, ale ve skutečnosti jsem ti ubližoval já.“

Odvrátila jsem zrak. Je dobré vědět, že si uvědomuje svou zodpovědnost. Hanba je, že neví, co mi provedl. Ani si neuvědomil, že k němu chovám city. Myslel si, že ho beru jen jako svého nejlepšího přítele.

***

Všichni u dlouhého jídelního stolu mlčí. Sedím vedle Garretta. V čele stolu seděl Garrettův otec. Naproti Garrettovi byla jeho matka a Maya, Garrettova mladší sestra, dnes na rodinné večeři chyběla kvůli školnímu tréninku.

„Nejdřív bychom se měli najíst,“ odkašlala si paní Mercerová a usmála se na mě.

Věnovala jsem jí ten nejsladší ze svých úsměvů. Byla dokonalou tchyní. Respektuji ji a navždy ji budu respektovat i po tomhle všem. Vlastně je to nejlepší kamarádka mého táty.

Začali jsme mlčky jíst. Podívala jsem se na Garretta, když mi začal nandávat jídlo na talíř. Kdybych ho neznala, myslela bych si, že to hraje, ale já ho znám dobře. Je od přírody starostlivý. Je přirozeně pozorný.

Sbíhaly se mi sliny, když jsem viděla jídlo, které jsem dřív nesnášela. Hrozně moc jsem ho chtěla sníst, ale věděla jsem, že Garrettovi rodiče by si toho všimli a přišlo by jim to zvláštní, takže jsem se ovládla.

„Nevěděl jsem, že jsi takový dobytek, Garrette.“ Byli jsme uprostřed večeře, když pan Mercer promluvil s nádechem znechucení a hněvu. Zvedl tvář a zlostně se na Garretta podíval. „Chceš, aby tvoje babička umřela předčasně? Kdyby se doslechla o tvé hlouposti, mohlo by ji to zabít.“

„Zlato…“ paní Mercerová pohladila manžela po paži.

Ztěžka jsem polkla, když jsem viděla Garrettovy zaťaté pěsti pod stolem. Vím, že se svého otce bojí už od dětství. Pan Mercer je perfekcionista. Je velmi přísný a nemá rád nepořádek.

„Kam se poděly tvoje koule, Garrette? Jsi už ženatý, a přesto tě někde vidí s nějakou děvkou?“

Garrett už chtěl ve vzteku něco říct, když jsem zvedla ruku a zastavila je. Ubližuje mi, ale nesnesu pohled na to, jak trpí on. Je to hloupost, ale vím, že mé srdce vždy udělá vše pro to, aby ho ochránilo, nejen proto, že je to můj manžel, ale protože jsme byli nejlepší přátelé už předtím, než si mě vzal.

„Nepodvádí mě, tati.“

„Neobhajuj ho, Sienno!“ varoval mě přísně pan Mercer, ale já zavrtěla hlavou.

„Chci rozvod, tati.“

„Ach můj bože!“ vydechla paní Mercerová a vzlykla.

„PODÍVEJ SE, CO JSI UDĚLAL, GARRETTE!“ zařval pan Mercer a vrazil Garrettovi pěstí do obličeje.

„NE!“ vykřikla jsem a zablokovala pana Mercera, když se pokusil na Garretta znovu zaútočit.

„Jdi mi z cesty, Sienno. Udělím tomu parchantovi lekci.“

„Požádala jsem o rozvod ještě předtím, než ho vůbec viděli s Chloe. A Chloe je nová modelka společnosti. Pracovali, když je spolu spatřili.“

Pan Mercer se na mě podíval se svraštělým čelem. „Co jsi to řekla?“

„Sienno…“ vzlykla paní Mercerová.

Podívala jsem se na ni a usmála se. „Miluji vašeho syna, mami, ale ne tak, jak byste chtěla. Je to můj nejlepší přítel a mrzí mě, že jsem prostě jen souhlasila se svatbou kvůli babičce. Chci napravit své chyby. Byla jsem to já, kdo chtěl rozvod, tak to nesvádějte na něj.“

Po mých slovech všichni ztichli. Kurážně jsem se na všechny dívala, ale odvaha mě pomalu opouštěla, když jsem za sebou uslyšela někoho promluvit.

„Co jsi to říkala, Sienno?“