Z pohledu Sienny

Ležela jsem na posteli, nahá pod bílým prostěradlem. Upřeně jsem Garretta pozorovala a on pozoroval mě, zatímco mi prsty vískal ve vlasech. Díval se na mě láskyplně, s obdivem. Srdce se mi třepetalo. Je to můj nejlepší kamarád, ale cítím, že bychom mohli být něčím víc. Jsem do něj zamilovaná. Zamilovaná tak moc, že mám pocit, že bych umřela, kdybych o něj přišla.

„Proč na mě tak zíráš?“

Ztěžka jsem polkla, když jsem mezi nohama ucítila nepříjemný pocit. Minulou noc jsem se mu oddala. Poté, co jsme se vzali.

„Co když otěhotním?“

Nemiluje mě tak, jako miluji já jeho. Vzal si mě jen kvůli svým prarodičům. Jeho babička je nemocná a naše rodiny se přátelí. Naše manželství bylo domluvené a nikdy by mě nenapadlo, že s tím bude souhlasit.

Zlehka mě pohladil po tváři a pohled mu změkl. „Sisi, víš, že nejsem připravený být otcem. Nejsem ani připravený se ženit. Udělal jsem to jen kvůli prarodičům. Vím, že ty máš stejný důvod?“

Cítila jsem, jak se mi z jeho slov láme srdce. Věnovala jsem mu úsměv, i když jsem se uvnitř hroutila. Přisunul se blíž, objal mě a jemně mi vtiskl polibek na čelo. Zatajila jsem dech a pevně zavřela oči. To je šílené! Opravdu šílené! Proč jsem se vůbec zamilovala do svého nejlepšího kamaráda?

„Sisi…“

„Sienno, vzbuď se…“

Někdo mnou zatřásl za ramena. „Sisi, notak! Proč jsi spala tady?“

Pomalu jsem otevřela oči a zvedla hlavu. Uvědomila jsem si, že jsem usnula na svém kancelářském stole a teď mě bolí za krkem i v zádech.

„Garrette?“ Podívala jsem se na muže vedle sebe.

„Vypadáš unaveně. Pracovala jsi posledních pár dní přesčas?“

Zírala jsem mu do tváře. Je tady. Proč je tady? Pokud si dobře pamatuji, šel ven se svou první láskou. Při té myšlence mě píchlo u srdce.

„Kolik je hodin?“

Usmál se. „Skoro čtyři odpoledne. S někým jsem přišel.“

„S někým?“ Čelo se mi svraštilo, jak jsem přelétla místnost pohledem, a má nálada se okamžitě změnila, když jsem uviděla známou ženu, jak pohodlně sedí na pohovce a sleduje mě. V očích měla znechucení, ale jakmile se jejím směrem podíval Garrett, okamžitě vykouzlila sladký úsměv.

„Přivedl jsem Chloe, abychom s ní probrali naši smlouvu. Bude naší novou modelkou.“

Znovu jsem se na Garretta podívala s prázdným výrazem. Sakra!

„Pojď sem, Chloe. Sisi s tebou tu smlouvu probere.“

„Smlouvu? Má přece projít pohovorem a uspět u něj, Garrette.“

Podíval se na mě a poškrábal se na tváři. „Co se toho týče, Sisi. Můžeme ji nechat projít bez toho? Víš, kvůli starým časům.“

„Tohle bys kvůli starým časům udělal pro kohokoliv?“

Garrettův výraz se okamžitě změnil. Zatnul čelisti a pohlédl na Chloe, zatímco já ho nespouštěla z očí a sledovala jeho reakci.

„T-To je v pořádku, jestli musím na pohovor, Garrette.“

Tím, co Chloe řekla, si ukradla mou pozornost. Podívala jsem se na ni se stoickým výrazem ve tváři.

„Asi si ráda usnadňuješ cestu,“ řekla jsem nonšalantně.

„Sisi!“ Garrett mě chytil za paži a omluvně se na Chloe podíval.

Zatnula jsem čelisti a podívala se mu do očí. „Ty jsi prezident, Garrette. Můžeš si dělat, co chceš.“

Na čele se mu objevily vrásky a pomalu zavrtěl hlavou. „Jaký máme problém, Sisi?“

„Žádný.“ Zavrtěla jsem hlavou, popadla svou kabelku a zvedla se. Vytáhla jsem ruku z jeho sevření a usmála se. „Zlom vaz.“

„Sisi!“

Odkráčela jsem ze své vlastní kanceláře s těžkým srdcem. Neustále jsem zatínala čelisti a skřípala zuby. Je to hlupák. Je sice pohledný, ale je hloupý! Opovažuje se přivést svou první lásku, aby se mnou mluvila o té zatracené smlouvě? Hloupé a necitlivé!

„Sienno!“

Ignorovala jsem ho a šla dál. Zaměstnanci kolem nás sledují, ale je mi to fuk. Zamířila jsem přímo k výtahu a zmáčkla tlačítko suterénního parkoviště. Zírala jsem Garrettovi do očí, když se dveře výtahu pomalu zavíraly a on stál před nimi a hleděl mi do tváře.

Nechci se s ním hádat kvůli Chloe. Takže bude lepší, když teď odejdu a nechám je, ať si dělají, co chtějí. Prostě nedokážu překousnout fakt, že je Chloe tak nestoudná a ukáže se mi na oči poté, co se vrátila, jako by se nechumelilo, a začala zacházet s mým důvěřivým manželem jako se psem.

Když jsem dorazila na parkoviště, Cole už na mě čekal v autě. Zase bafal z cigarety, ale jakmile mě uviděl přicházet, okamžitě ji odhodil a zašlápl.

„Jeď domů,“ řekla jsem chladně a nastoupila do auta.

Semkla jsem rty a nadechla se ve snaze se uklidnit. Nesmím být slabá. Kvůli svému dítěti.

„Coleu…“

„Ano, paní?“

Podívala jsem se z okna. Zhluboka jsem se nadechla a zavrtěla hlavou: „Nic.“

Když jsem dorazila domů, okamžitě jsem se dala do pořádku. Dala jsem si sprchu a začala si vařit večeři. Vsadím se, že Garrett už jí s tou mrchou, co má za milenku. Je mi z toho hořko.

„SIENNO!“

Zrovna jsem se chystala pustit do jídla, když jsem zaslechla Garrettův naštvaný hlas. Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj. Přihnal se ke mně se zlostným výrazem a zarudlým krkem.

„Co jsi to udělala?“

Čelo se mi svraštilo. „Uvařila jsem.“

Zatahal se za vlasy a chytil mě za ramena. „Řekla jsi mému otci o Chloe! Proč jsi to udělala?“

„Ty si bezohledně chodíš ven se svou milenkou. A teď to svaluješ na mě? Zprávy mají zjevně křídla. Fascinující, že?“

„Nebuď na mě sarkastická, Sienno! Víš, co k ní doopravdy cítím. Proč mi to děláš? Všechno, co žádám, je tvoje pochopení, Sisi! Tohle dělat nemusíš!“

Naštvaně jsem ho odstrčila. „Proč si to vylíváš na mně? Jsi si jistý, že jsem to byla já?“

„Nikdo jiný kromě tebe by to neudělal, Sienno! Teď už vím, proč mi na tom něco nesedělo. Jsi na mě naštvaná a teď do toho zatahuješ naši rodinu!“

Sarkasticky jsem se zasmála a odstrčila židli. Spadla na dlážděnou podlahu s hlasitým bouchnutím, ale mně to bylo jedno. Podívala jsem se mu do očí a bojovala se vztekem, který v nich byl. Chová se takhle kvůli své milence. Je prostě neuvěřitelný.

„Kdyby hlupáci uměli plavat, ty bys byl ryba.“

„Neotáčej se ke mně zády…“

„Oh, to tedy otočím!“ zavrčela jsem rozzlobeně, když jsem ho probodla pohledem. „Otočila bych se k tobě zády, kdykoliv bych chtěla, Garrette, ale víš co? Nemůžu. Chci, ale nemůžu! Chápeš to? Hrozně moc tě teď chci opustit, protože se ke mně chováš jako k odpadu. Říkal jsi, že jsem pro tebe důležitá. Říkal jsi, že patřím k lidem, které považuješ za poklad, ale tohle? Takhle zacházíš se svým pokladem?“

Pootevřel rty, zatímco mi zíral do očí. S chvějícími se rty jsem zavrtěla hlavou.

„Víš co? Kdybych se jí chtěla zbavit, šla bych rovnou za ní a rozmlátila jí obličej zatracenou stříbrnou baseballovou pálkou, než abych si tu hrála na hloupou hospodyňku. Pláčeš na špatném hrobě, Garrette.“