Declan

„Země volá Declana Mercera...“ Donovanův hluboký hlas proniká mlhou, ve které jsem seděl.

„Co?“ zní můj hlas trochu chraplavě a já si odkašlu.

„Buďto to byl sakra dobrý denní sen, nebo máš velké obavy z dnešního zápasu. Co se děje, Decsi? Chci říct, že jsi minulej večer tátovi při tom seřvání matky kvůli Ambře po večeři na Díkůvzdání sotva pomohl. Potřebuješ vrbu?“

Zákloním hlavu do koženéh