Declan skloní hlavu a políbí mě na stranu krku. Což mě naprosto rozptyluje, protože si vzpomenu na jeho slova o tom, jak žárlil na Suttona. A jak se pak stalo, že mě poprvé políbil zrovna ten večer, kdy tu Sutton byl.

„Cukrátko... vrať se ke mně, Hazel.“ Pronikne ke mně jeho trpělivý hlas.

„Promiň,“ řeknu rychle. „To tě asi dohání k šílenství.“

„Ne, Hazel, nedohání. Nemůžu slíbit, že z toho někdy