Gwen

Imogen si mě zavěsí do lokte a společně kráčíme mlhou. Mrholí a obloha je temně šedá, prosvětlená jen slabým brzkým ranním sluncem, které prosvítá skrze opar.

„Tady prší pořád takhle?“ zeptám se a otočím se k Imogen. Usměje se na mě svrchu, tvář chráněnou kapucí svého karmínově červeného pláště.

„Abych byla upřímná, tak ano. Skoro každou noc je tu bouřka. Vlastně si to docela užívám.“

„Sněží