Imogen

Celá se třesu. Rychle stírám kapky tmavé upíří krve z Gwenina krku. Prsty se mi chvějí vztekem a zmatkem, když sleduji, jak se několikrát za sebou mělce nadechne.

V jejím stavu nedošlo k absolutně žádné změně. Byla nehybná. Chladná. Po pravdě řečeno, mrtvá. Umírala pomalou, táhlou smrtí, kterou jsme odvraceli, jako by měla ještě nějakou šanci, že se z toho kdy dostane.

Ale teď sleduji, jak