**Elysia**

Stála jsem ve svém hotelovém pokoji a připravovala se na zásnubní večírek své sestřenice. K Talii jsem měla vždycky velmi blízko, v podstatě jsme spolu vyrůstaly v jedné domácnosti, protože naši otcové spolu podnikali. Zkrátka a dobře, zjistila jsem, že můj otec a strýc vedou mafii, a protože byli neustále zaneprázdněni tím, co zrovna dělali, trávila Talia většinu času se mnou a mou matkou. Taliina matka bohužel zemřela, když jsme byly ještě děti, a moje matka ji vychovávala jako vlastní dceru. Jinak jsme byli docela šťastná rodina.

Nebo jsem si to alespoň myslela.

Jsou věci, kterých si prostě jako dítě nevšimnete, protože proč byste si jich všímali, když máte plné ruce práce s tím, abyste byli dětmi, že? Můj otec, Vincenzo, byl vždycky zaneprázdněný člověk, ale čas od času si vzpomněl, že by se mi měl věnovat, ne tak často, jak bych si přála, ale bylo to lepší než nic.

Jednoho dne jsme s Talií byly jako vždycky zvědavé a snažily jsme se odposlouchávat mé rodiče, protože to znělo, že se hádají. Proplížily jsme se po schodech dolů, abychom lépe viděly a slyšely, co se děje, ale nic jsme neslyšely.

To, co následovalo, nás obě šokovalo.

Moje matka, Katerina, ten večer vrazila tátovi strašnou facku. Zůstaly jsme stát jako přimrazené, v šoku z toho, co jsme právě viděly, a pak jsme se rozběhly zpátky do našeho společného pokoje a předstíraly, že spíme, aby nás nepřistihli.

Druhý den ráno měla moje matka sbalené kufry a odešly jsme. Pamatuju si, že jsem ten den hrozně brečela, protože Talia s námi nejela. Matka se ji snažila vzít s sebou, ale strýc ji odmítl pustit. Matku hodně bolelo takhle Taliu opustit a byla jsem si jistá, že k odchodu měla své důvody, ty ovšem dodnes zůstávají neznámé. S otcem jsme se pak už nestýkali, i když jsem se mu snažila dovolat, protože mi chyběl, ale on mi ani jednou nezavolal.

Přestěhovaly jsme se hodiny cesty od našeho starého domova a s Talií jsem se vídala, kdykoli to bylo možné, ale čím byla starší, tím pro ni bylo těžší odejít z domu, protože její otec začal být přísný jak pes. Stal se z něj otec z pekla. Neustále se opíjel alkoholem a bral drogy, což byla velmi nebezpečná kombinace, kvůli které šílel a Taliu bil, kdykoli byl v takovém stavu.

Říct, že jsem byla nervózní z toho, že budu poprvé po dlouhé době zase s nimi se všemi, by bylo slabé slovo. Nevěděla jsem, co mám čekat, a neustále jsem přemýšlela, jestli mě otec rád uvidí po tak dlouhé době.

„...Nezvracej,“ řekla jsem si a zhluboka se nadechla, protože se mi dělalo špatně od žaludku, obzvlášť teď, když jsem byla celá vyparáděná.

Rozhodla jsem se pro dlouhé černé hedvábné šaty s odhalenými zády a tenkými ramínky, vpředu s hlubokým výstřihem do V, který poodhaloval poměrně dost z mého dekoltu. Šaty byly nahoře upnuté a od boků se trochu rozšiřovaly a na pravé straně měly dlouhý rozparek končící v polovině stehen. Vzhled jsem zakončila černými jehlovými podpatky s otevřenou špičkou a pásky kolem kotníků.

Naposledy jsem se na sebe podívala do zrcadla a s výsledkem své práce jsem byla spokojená. Moje dlouhé, vlnité a husté hnědé vlasy mi sahaly až na konec zad a na pravé straně jsem si je sepnula sponkou ve tvaru lístku s kamínky, abych si vlasy trochu odhrnula z obličeje. Zvolila jsem jednoduché hnědé kouřové líčení, které dobře doplňovalo mé zelené oči a propůjčovalo jim spíš kočičí tvar.

„Tak jdeme,“ povzdechla jsem si, když jsem byla hotová, a vydala se dolů do haly.

Talia se postarala o to, aby do mého hotelu poslala auto, které mě odveze do sídla. Do mého starého domova. Srdce se mi rozbušilo o něco rychleji při pomyšlení, že tam po tak dlouhé době zase budu, a taky abych viděla, jestli se to tam v průběhu let hodně změnilo. Můj otec si nedlouho po našem odjezdu našel novou ženu, a dokonce má i syna. Ne biologického, protože byl z předchozího manželství jeho ženy, ale choval se k němu jako k vlastnímu. Lhala bych, kdybych řekla, že mě to neštvalo, protože k někomu cizímu se choval víc jako k vlastnímu než ke mně.

Talia mi to tehdy všechno hned vyklopila a řekla, že si otec strašně pohoršil. Prý uvidím sama, co tím myslí, až tam přijedu, a já byla připravená probodnout pohledem kohokoli, koho si to můj otec nakonec vzal.

Během cesty výtahem dolů do haly jsem cítila, jak jsem čím dál nervóznější a rukama jsem si pohrávala s malou dárkovou krabičkou, kterou jsem měla u sebe. Připadalo mi, jako bych měla žaludek stažený do tisíce uzlů, až mě z toho bolelo břicho.

„Vzchop se, Elysio. Co nejhoršího se může stát. Je to jen rodina,“ vydechla jsem a snažila se uklidnit pocuchané nervy.

Když jsem dorazila do haly, dveře výtahu se otevřely a já se naposledy zhluboka nadechla, držíce v rukou malý dárek k zásnubám. Nebylo to nic velkolepého, jen dvě skleničky na šampaňské, na jedné byl nápis ‚Pan Pravý‘ s knírkem a na druhé ‚Paní Vždycky Pravá‘ s červenými rty naznačujícími polibek. Hned mi to připomnělo Taliu, protože ona si myslí, že má vždycky pravdu. Dokonce i v situacích, kdy ji neměla, ji podle sebe stejně měla. Občas je trochu namyšlená.

Když jsem se blížila ke středu haly, zastavila jsem se uprostřed kroku, protože jsem si všimla vysokého blondýna v šedém obleku, který dokonale obepínal jeho tělo.

„Tristane?!“ vyhrkla jsem šokovaně. Otočil se, a když si mě všiml, usmál se.

„Elysio. Dlouho jsme se neviděli,“ řekl a věnoval mi dokonalý úsměv, při kterém odhalil své perfektně bílé zuby. Už je to tak dávno, co jsem ho viděla naposledy, mou úplně první platonickou lásku. Sakra, teď už si vzpomínám, proč jsem jím byla posedlá. Měl ty nejkrásnější modré oči, jaké jsem kdy viděla, ostře řezanou čelist a hladce oholenou tvář. Jeho špinavé blond vlasy byly upravené k dokonalosti, působily stylem ‚ani jsem se nesnažil‘, což ho dělalo stokrát víc sexy.

Když jsme byli mladší, vlastně jsme spolu chodili. Akorát o tom nevěděl.

Jen jsem na něj zírala, ústa mírně pootevřená, a nemohla jsem uvěřit vlastním očím.

„Sakra, Elysio, jestli na mě hodláš takhle zírat, tak si mě rovnou vyfoť,“ zasmál se a já hned ucítila, jak se mi do tváří hrne horkost. Zatraceně, pořád to na mě funguje.

„Moc si nefandi, Tristane. Jen mě překvapilo, že tě tu vidím,“ zasmála jsem se a doufala, že si nevšiml mých zčervenalých tváří.

„Jo, no, tak nějak jsem zaslechl Taliu říkat, že máš přijet a že chce poslat někoho, kdo by tě vyzvedl. Nemohl jsem uvěřit, že přijede zrovna Elysia, tak jsem řekl, že tě vyzvednu já,“ usmál se a zastrčil si ruce do kapes u kalhot. Jeho oči mi pomalu sjely od očí po těle dolů a pak zase nahoru, aby se s mýma znovu setkaly, a přitom se tak líně ušklíbl.

„Nemůžu říct, že bych toho rozhodnutí litoval. Vypadáš naprosto úchvatně jako vždycky, Elysio.“ Jeho krásné modré oči o odstín ztmavly, když si mě prohlížel. Srdce mi bušilo o něco rychleji z toho, jakým způsobem se na mě díval.

„A ty vypadáš taky pohledně jako vždycky, Tristane,“ řekla jsem s úsměvem, když ke mně pomalu přistoupil se svůdným úšklebkem na tváři.

Ach jo, to bude dlouhá noc.