**Elysia**

Jeho poznámka mě donutila k úsměvu a hruď mi zaplavila hrdost. Pozoroval mou tvář s lehce jemným a bolestným výrazem. V krku se mi pomalu utvořil knedlík, protože jsem věděla, proč se na mě tak dívá.

Věděl to.

Věděl, že moje matka už tu není. Pan Sokolov vstal a vytrhl mi vzkaz z ruky, přelétl očima slova, než pohlédl na muže přede mnou s rozzlobeným výrazem.

"Co to znamená, Viktore?" U