**Elysia**

„…Elysio…“

Ze rtů se mi vydralo tiché zaúpění. Cítila jsem se omámená a naprosto dezorientovaná, jak se mé tělo mírně chvělo. Bylo mi nevolno a oční víčka jsem měla těžká, když jsem se je pokoušela otevřít.

„Elysio, prosím, vzbuď se.“ Taliin hlas zněl jasně a já se přinutila otevřít oči navzdory jejich tíži.

„…Není mi moc dobře,“ skoro jsem zakňučela, když mi pomáhala se posadit. Opřela