||*BRIELLE*||

Jsem nervózní z té pozvánky na narozeniny i z toho, že tu strávím noc. Není to poprvé, co spím v domě smečky, ale tentokrát je to jiné.

Při všem, co se děje mezi mnou a Ryderem, se nemůžu ubránit pocitu, jak špatný nápad to byl. Natožpak, co by se mohlo stát, kdyby Ryder zjistil, že tu zůstanu přes noc.

Možná bych si s tím neměla dělat starosti, ale prostě nedokážu ovládnout svou paranoiu. Ryder umí být občas nepředvídatelný, a to mě děsí. Jen doufám, že nezemřu jeho rukou ještě před svými osmnáctými narozeninami. Ale i kdyby se to stalo, možná by to tak bylo nejlepší.

Někdy se snažím modlit k Měsíční bohyni. Zajímalo by mě, jestli někdy slyší mé modlitby, když nemám vlka. Možná kvůli tomu nejsem způsobilá být jejím dítětem nebo tak něco. Lehce jsem zavrtěla hlavou, abych ty myšlenky zahnala; mojí situaci to zrovna nepomáhá.

Musím se prostě soustředit na přípravu snídaně, než se ten ďábel Ryder zase přižene a začne mi dělat problémy. Nikdy nepochopím, jak ho nemůže omrzet chovat se jako naprostý kretén.

S touhle myšlenkou jsem pospíchala po schodech ze třetího do druhého patra a dávala pozor, abych do nikoho nevrazila.

Dneska opravdu nemám náladu na žádné urážky, pomyslela jsem si, když jsem spěchala dolů po posledním schodišti, aniž bych tušila, že ďábel už číhá za rohem.

Zakopla jsem a spadla obličejem napřed na tvrdou podlahu obývacího pokoje domu smečky. Zasténala jsem bolestí, dlaní jsem plácla do podlahy a přinutila se zvednout. Zase jednou pěkný způsob, jak začít ráno. Líbáním podlahy... Opravdu dobré ráno.

Když jsem se zvedala, slyšela jsem ďábla a jeho poskoky, jak se smějí. „Jejda, to je ale škoda. Měla bys být opatrnější, když běžíš ze schodů. Nikdy nevíš, co se skrývá ve stínech.“

Zaslechla jsem, jak se mi Ryder s předstíranou starostí vysmívá, zatímco jeho poskoci propukli v další záchvat smíchu. Nechám je, ať se baví, ale doufám, že jednoho dne je karma dožene.

Bez jakékoli odpovědi Ryderovi jsem si jen odfrkla a zmizela jim z očí směrem do kuchyně. Ignorovat je je lepší než se pouštět do zbytečných slovních potyček.

~~~~~~~~~~~~

~~~~~~~~~~~~

Moje vlastní tělo mě plete a dohání mě k šílenství. Je zima, takže nechápu, proč je mi takové horko a proč mám polo tričko zevnitř tak nasáklé potem.

Možná moje tělo prochází dalšími změnami, ale tohle už začíná být nesnesitelné. A už mě unavuje všechna ta bolest. Proč si tím musím procházet každý rok?

Nešlo si nepomyslet, jestli jsem v minulém životě nebyla nějaký příšerný člověk, nebo možná nezabila hromadu nevinných lidí. Tohle musí být trest za hříchy, které jsem spáchala v dřívějším životě.

Jak bolest sílila, zamkla jsem se v jedné z mnoha koupelen. Nešlo zadržet slzy, které se mi samovolně koulely po tvářích, protože jsem měla pocit, jako by mé tělo bylo v jednom ohni, a nevěděla jsem, co se to se mnou děje.

Už předtím bylo náročné skrývat před Lunou v obchodě ve městě svou agonii. Neustále se ptala, jestli jsem v pořádku. Část mého já chtěla křičet, jak nesnesitelné to je, ale nemohla jsem. Nemůžu.

Neschopná to dál snášet jsem si stáhla mikinu, jakmile jsem ucítila ostré štípání, které postupovalo od klíční kosti dolů k lopatkám. Cítila jsem, jak mi to projíždí většinou horní poloviny těla. Běžela jsem k zrcadlu.

„Ne! Ne, ne, ne! To v žádném případě!“ zamumlala jsem a v panice přecházela po koupelně sem a tam. Co to sakra vidím?

Přejela jsem si rukou po tváři. Možná se mi to zdá. Nebo ne, určitě mám halucinace, protože tohle není ani vzdáleně možné.

Abych potvrdila své pochybnosti, znovu jsem si přejela rukama po tváři, jako by mě to z toho mohlo probrat. Opatrnými kroky jsem přešla zpátky k zrcadlu, přimhouřila oči a doufala, že se z toho všeho vyklube jen zlý sen.

Natočila jsem tělo bokem a zvedla zrak k zrcadlu. Z toho, co jsem uviděla na svých zádech, mi naskočila husí kůže a utrpěla jsem šok svého života. Jak je to vůbec sakra možné? Někdo mi musí říct, že to není skutečné.

Jak je tohle, k*rva, ve jménu Měsíční bohyně vůbec možné!?! Přejela jsem si rukama po rameni a otočila se, abych si prohlédla zbytek těla.

Tohle se neděje, to by mělo být nemožné. V žilách mi pořád koluje krev mých rodičů, tak jak se to tu objevilo jen tak zničehonic?