„Nic za tím nehledej, chci tě jen co nejdříve prohlásit za svou,“ odvětil Valerius a pokrčil rameny. „Chci, aby věděli, že jsi moje a jenom moje.“

Takové vyznání znělo opravdu od srdce, ale Lyra mu to neuvěřila. Cítila, že je v tom něco víc, a proto se na něj zadívala podezřívavým pohledem.

„Valerie.“

„Lyro.“

„Řekni mi pravdu.“

„To je pravda.“

Lyra na něj beze slova dál zírala, což v alfovi mělo v