Vysoko v horách Montany, skrytý před zraky, se tyčil hrozivý hrad, který vypadal, jako by z hory vyrostl jakýmsi zvráceným, nanejvýš zlověstným způsobem. Věže připomínaly spáry. Ze dveří a oken kapal sliz. Kamenné zdi byly temné a vlhké. Všudypřítomný byl hnilobný pach rozkladu. Bylo to prokleté místo. Všichni, kdo v něm přebývali, byli vyvrhelové, zločinci a vrazi.

Slunce ani měsíc se tohoto místa nikdy nedotkly. Bylo to peklo usazené na hoře.

Uprostřed hradu se nacházel osamělý, obrovský trůn. Trůn krutého Pána tuláků.

Pán tuláků byl ve svém předchozím životě poslušným, zákon dbalým vlkem, dokud při porodu nepřišel o svou družku. Když pohlédl na syna ve svém náručí, dospěl k závěru, že on je důvodem její smrti. Odnesl tedy svého novorozeného syna do lesa, pozvedl ho k měsíci a zařval: "Toto mládě není požehnáním, ale prokletím. Je důvodem smrti mé družky. Proto ho odsuzuji k SMRTI!" Proměnil se do své vlčí podoby, uchopil syna do tlamy, překousl ho a roztrhl mládě napůl.

Měsíční bohyně, když to spatřila, ho proklela. "Ode dneška už nebudeš ani mužem, ani vlkem, ale od každého polovinou. Krev tvého mláděte na tobě ulpí až do tvého posledního vydechnutí. Zkáza a rozklad tě budou následovat. Jen dítě zrozené z kněžky a alfy tě zbaví kletby, kterou budeš snášet až navěky." Pohltil ho záblesk světla a s výbuchem ho odhalil v jeho nové podobě. Děsivý lykan.

Byl vyhnán ze své smečky a přinucen přidat se k tulákům, kteří jím rovněž opovrhovali. Probojoval se až tam, kde byl nyní, usazený na tomto trůnu jako pán tuláků.

Zpočátku drancovali a ničili města a vesnice. Brali jim jídlo, znásilňovali jejich ženy a občas si brali i muže a děti jako otroky. Bohužel, Klan vlků, jenž sestával ze všech smeček po celé zemi, spojil své síly s lidmi a rozhodl se jejich plenění a ničení učinit přítrž. Na začátku byla armáda tuláků velkou smečkou o 2000 vlcích, ale po odvetě Klanu vlků ve spojenectví s lidstvem jejich počty prořídly. Armáda tuláků se stáhla do hor v Montaně, aby tam zvětšila své řady a vyčkávala na vhodný čas k válce.

Zatímco si všichni mysleli, že tuláci zmizeli, kněžky z různých smeček, které pomáhaly v odvetě proti armádě tuláků, se ztrácely nebo byly zavražděny. Tou poslední byla vražda kněžky Sabine. Na rozdíl od předchozích kněžek však tuláci zašli ještě dál a vyvraždili celou její smečku. Smečka Zatmění měsíce přestala existovat. Území, která Zatmění měsíce obhospodařovalo, byla nyní pustá, jen s trním podél hranic.

Po temných podlahách pevnosti kráčel stařec. Uklonil se děsivé postavě sedící na trůnu.

"Pane, zachytili jsme pach sestry kněžky Sabine. Zdá se, že je v Kanadě," pronesl stařec a jeho skřípavý hlas se rozléhal velkou síní.

"Nějaké zprávy o tom, jestli je s tou dcerou?" zeptal se Pán tuláků.

"Pane, lze vysledovat pouze dva pachy. Její a jejího druha," odpověděl stařec.

"Najděte je a přiveďte je ke mně. Živé," zavrčel Pán tuláků.

_____________

(Z pohledu Pána tuláků)

Dnes je letní slunovrat, údajné narozeniny dcery Sabine, a zároveň výročí Sabininy smrti.

Nikdo neví, co se se Sabininou dcerou stalo. Osmnáct dlouhých let jsem všude možně pátral po jediném vlkovi, jemuž bylo předurčeno mě zabít. Buď prokleta, Měsíční bohyně!

Mnozí z mých mužů věří, že mládě spláchly záplavy, když se nad územím smečky Zatmění měsíce rozpoutala bouře. Když se moji muži po bouři na to území vrátili, stála mezi nimi a pevninou vysoká hradba z trní a vyzývala je k přechodu. Počkali do prvního úsvitu, aby zahlédli pozůstatky Zatmění měsíce, ale viděli jen temnou, dehtově černou zem. Budovy, které kdysi na území stály, byly všechny pryč; mělo se za to, že je buď smetla povodeň, nebo je pohltila sama země.

Někteří věří, že se Sabine narodilo mrtvé dítě. Nikdo, dokonce ani já, to mládě té osudné noci neviděl ani neslyšel.

Navzdory důkazům, že Sabine možná vůbec neporodila, jsem věřil, že přede mnou někdo Sabininu dceru ukryl a vyčkává na správný čas, aby ji mohli použít k mému zabití. A tak jsem ji po osmnáct let hledal, jakkoli rozšiřoval svou armádu a rozmístil zvědy na místa, kde bych mohl získat nějaké informace. Věděl jsem, že se mi Měsíční bohyně vysmívá, vědoma si, že nenajdu klid bez informací či důkazů, které by mě přesvědčily o tom, zda je dcera Sabine naživu, či nikoli.

"Pane, vaše beta žádá o audienci u mého pána," oznámil Řezbář. Byl to sice starý muž, přesto jsem na něj spoléhal, že uvede mé plány v život.

"Ať vstoupí." Dveře mé pevnosti se otevřely, vešel můj beta a uklonil se.

"Můj pane, obdrželi jsme zprávu, že dcera Sabine žije." Ze všech stran se ozvalo lapání po dechu, odrážející to, co jsem po celá ta léta považoval za pravdu.

"Kde je?" zavrčel jsem nahlas.

"V malém městě zvaném Chelan ve státě Washington, můj pane." Hlas mého bety se při tom odhalení třásl strachy. Můj beta byl ve své lidské podobě obrovský, jako vlk ještě větší, a nebylo snadné ho vyděsit. Děsil se však mé reakce, jelikož mi přinášel špatné zprávy.

"Která smečka jí poskytla útočiště?" zeptal jsem se.

"Pokud jsem to správně pochopil, můj pane, žádná."

"Jak to myslíš, že ŽÁDNÁ?!" Nikdo jí nepřišel na pomoc? Jak tedy po celá ta léta přežila?

"Žádná ze smeček ve státě jí neposkytla útočiště, ani žádná jiná smečka z Klanu vlků. Informátor tvrdí, že ji vychovali lidé. Jak se stalo, že ji vychovali lidé, nevíme. Má se za to, že její lidský otec byl během války generálem, můj pane."

"LIDÉ?" zavyl jsem smíchy. Vlci kolem mě se také začali smát. Sabininu dceru bude snadné zabít, stejně jako její ubohou matku. "Připrav armádu, dnes v noci táhneme na Chelan," přikázal jsem svému betovi.

"Odpusťte mi, můj pane. Dcera Sabine dnes v noci už v Chelanu nebude."

"A kam se dcera Sabine ukryje tentokrát?" zeptal jsem se pobaveně.

"Alfa Nathaniel Mercer ze smečky Onyxového měsíce si dceru Sabine vzal za svou družku, můj pane. Právě v tuto chvíli mají být sezdáni, jak velí lidská tradice. Dnes v noci, za úplňku, proběhne na území Onyxového měsíce jejich pářící obřad."

"Onyxový měsíc." O Onyxovém měsíci jsem už slyšel. Je to bohatá a nemilosrdná smečka. "Připravte malou skupinu válečníků. Dnes v noci dorazím na jejich pářící obřad jako nezvaný host."