Celé město Bradford bylo ve stavu nejvyšší pohotovosti.

Vojenský letoun právě přistával na bradfordském mezinárodním letišti.

Stovky vojáků ze speciálních jednotek se na letišti seřadily do úhledných řad. Každý voják byl v plné polní.

Nikdo z nich nedokázal odtrhnout obdivný zrak od letadla, které právě dosedlo na plochu. Ve vzduchu viselo dychtivé očekávání.

Gideon Thorne po výstupu z letadla sešel po schůdkách dolů. Jeho černé kanady zavrzaly při každém kroku.

„Pozor!“

„K poctě zbraň!“

Ostrý hlas důstojníka prořízl vzduch tónem plným autority a disciplíny.

Vojáci jednotně pozvedli pravou ruku k zasalutování a sborově ho uvítali: „Vítejte v Bradfordu, pane!“

Byl to jejich generál, vlastním jménem Gideon Thorne, ačkoli o něm rádi mluvili jako o Atlasovi Severu.

Bylo to proto, že za svou vynikající vojenskou kariéru nikdy neprohrál žádnou bitvu, a to ode dne, kdy jako mladík vstoupil do armády.

Jeho výsledky za posledních pět let byly ohromující – dovedl jednotky k několika významným vítězstvím na severu.

Opakovaně bránil hranice před invazí nepřátel. Země vděčila jeho taktickému géniovi a strategické prozíravosti za mír a prosperitu, jíž se dnes těšila.

Gideon Thorne s vysokou a svalnatou postavou byl velmi atraktivní muž. Jeho zářivé oči se v oslnivém slunečním světle třpytily jako diamanty.

Nicméně se zdál být trochu nespokojený. Svraštil obočí a zamumlal k Dexteru Vaughnovi, kapitánovi Národní gardy: „Neříkal jsem ti snad, ať nevzbuzujeme pozornost?“

„Přesně to jsem bradfordským úřadům tvrdil, pane. Nikdy by mě nenapadlo, že z toho udělají takovou událost,“ odpověděl Dexter Vaughn rozpačitě.

„Pošli jednotky zpět a informuj je, ať zruší stav nejvyšší pohotovosti a vše se vrátí do běžných kolejí. Totéž platí pro tebe – nepotřebuji, abys mě všude doprovázel. Mám své vlastní plány.“

„Rozumím, pane!“ Dexter Vaughn srazil paty k sobě a zasalutoval.

Gideon Thorne kráčel z letiště sám, provázen náhlou záplavou podivných emocí, které ho tahaly za srdce, což byl obrovský odklon od jeho obvyklého klidného vystupování.

Před pěti lety ho žal ze smrti jeho matky dohnal k opileckému bezvědomí a nechal ho spát na ulici.

Jedna laskavá dívka se nad ním slitovala a pokusila se mu pomoct. Ale jeho touhy, probuzené opilostí, nad ním zvítězily a on ji donutil k sexu.

Než se probudil, dívka byla pryč.

Pro Gideona to bylo pět vyčerpávajících let, kdy využil všechny možnosti, jak ji najít. Naneštěstí veškeré jeho úsilí vyšlo naprázdno. Teprve nedávno se konečně dostal k informacím, které celou tu dobu hledal.

Jeho zdroje ho informovaly, že se jmenuje Clara Hayesová a že je stále svobodná.

Porodila dceru, Rosie Hayesovou, jakožto následek jejich jedné společné noci.

Bolelo ho pomyšlení na ten strašný život, kterému musely obě v uplynulých letech čelit. Claro, Rosie, vím, že to pro vás obě muselo být těžké.

Teď, když jsem vás našel, ujišťuji vás, že od nynějška bude ve vašich životech jen radost a štěstí, slavnostně přísahal. Dám vám nádherný život, jaký si obě zasloužíte.

...

V zasedací místnosti společnosti Lumina Limited právě Clara Hayesová diskutovala se svým klientem, Declanem Croftem. Clara, oblečená v elegantním kostýmku, působila profesionálně, a přesto úchvatně přitažlivě.

Její tvář však byla plná hněvu, když zírala na tlustého, zavalitého muže před sebou. „Omlouvám se, pane Crofte, ale nemohu vaší žádosti vyhovět. Nejsem z těch, které by se prodaly jen kvůli smlouvě,“ odmítla ho rozhořčeně.

S těmito slovy vstala a otočila se k odchodu ze zasedací místnosti.

Declan Croft natáhl své ochablé paže, aby jí zablokoval cestu. „Nezlobte se, slečno Hayesová.“ Jeho rty se roztáhly do ohavného úsměvu, jako hladový vlk ceníci tesáky. „Vše, o co žádám, je, abyste si na sebe vzala nejnovější design spodního prádla vaší společnosti pro páry, abych si udělal lepší představu o tom, jak vypadá na těle.“ S chlípným pohledem se ji snažil přesvědčit: „Jen malá pastva pro mé oči, nic víc nechci!“

„Proč mi je prostě nepředvedete? Okamžitě podám objednávku za padesát milionů, pokud se mi bude líbit to, co uvidím. To je můj postoj, berte, nebo nechte být.“

„A jako třešničku na dortu vám dám tučné spropitné jeden milion. Jak to zní?“

„Přestaňte mě prosím obtěžovat a prokažte mi trochu úcty, pane Crofte!“

„Úcty k vám?“ zaječel Declan Croft z plných plic.

„Kdo by měl úctu k někomu, jako jste vy, poté, co se dozvěděl o vaší špinavé minulosti, naše milovaná dcero z rodiny Hayesů? Každý člen bradfordské smetánky si zakrýval ústa a hihňal se nad tímto veřejným tajemstvím. Přestaňte tu přede mnou předstírat, že jste nějaká čistá a nevinná panna!“

Claře Hayesové přejel mráz po zádech. Její tvář okamžitě zbledla, když vytáhl ten ohavný incident – byl to přízrak, který ji bude pronásledovat po zbytek života, věčná hanba, jež bude navždy poskvrňovat pověst rodiny Hayesů.

Už jen zmínka o tom pro ni byla mučením. Nikdy by nečekala, že to Declan Croft použije a pošlape tak veškerou její důstojnost.

„Nevidím důvod, proč bych vám měla vysvětlovat svůj osobní život,“ její krásná tvář zledovatěla. „A rozhodla jsem se naši obchodní spolupráci s vámi ukončit. Nemáme si už co říct, sbohem!“

S očima přilepenýma na Clařino svůdné tělo Declan Croft odmítal povolit. Střelil pohledem po vzorcích spodního prádla na stole a vyhrožoval: „Žádná žena mi neunikne, jakmile na ni vrhnu oko, slečno Hayesová. Neobviňujte mě, že budu hrubý, pokud trváte na tom, že se mi budete vzpouzet.“

Jeho slova jí ještě rezonovala v uších, když Claru okamžitě zahnali do kouta dva bodyguardi s pokřivenými úsměvy na tvářích.

„Co se to snažíte udělat?“ Clara okamžitě zbystřila. Její hlas byl prosycen hněvem a strachem.

„Jen si chci s vámi trochu užít, slečno Hayesová. Copak nevíte, jak moc vás zbožňuji?“ Declan Croft se usmál svým odporným, chlípným úsměvem. „Ale jelikož jste tak tvrdohlavá husa, obávám se, že se budu muset uchýlit k fyzickým prostředkům, abych vás donutil podřídit se mým požadavkům.“

Claru bodla hrůza, když pronesl ta slova, až jí strachem cuklo ve tváři. Náhle se vrhla ke dveřím ve snaze o útěk.

Dva bodyguardi ji popadli za zápěstí a zadrželi.

„Pomoc! Pomozte mi někdo, prosím!“ křičela Clara z plných plic.

„Hehehe, šetřete si dech, drahoušku. Tuto hodinu pro naši schůzku jsem vybral proto, že všichni vaši zaměstnanci už odešli domů.“ Declan Croft nasadil groteskní úšklebek. „Můžete křičet, jak chcete, nikdo vás nepřijde zachránit.“

Claře se do očí nahrnuly slzy a ona propadla zoufalství, připadala si jako zvíře v pasti. Nikdy by nečekala, že Declan Croft je tak zákeřné monstrum.

„Ale bejby, proč pláčeš? Tatínek je tady...“ Declan Croft se k ní přitiskl s úšklebkem na své odporné tváři a spřádal svou ohavnou síť kolem Clary, kterou jeho bodyguardi přitiskli k zemi.

Prásk! Místností se rozlehl ohlušující náraz.

Dveře zasedací místnosti byly vykopnuty s takovou silou, že vyletěly z pantů a s bouchnutím dopadly přímo pod nos Declana Crofta a jeho mužů, kteří zůstali v šoku a s otevřenými ústy.

Do místnosti vešel muž. Jeho silné, štíhlé tělo vypadalo stejně zdatně jako u profesionálního sportovce a jeho vynikající vzhled by se vyjímal i na obálkách časopisů. Byl to Gideon Thorne.

Clara sebou trhla ve chvíli, kdy Gideona uviděla – je to on!

Zadržovala slzy i tehdy, když ji Declan Croft málem zneužil, přesto při pohledu na Gideona jí slzy začaly stékat po tvářích jako potůčky.

Ostrá bolest bodla Gideona u srdce, když viděl Claru plakat jako dítě, a roztavila v něm vrstvy ledu.

Před pěti lety ho při náhodném setkání zachránila.

A přesto se jí v opilosti zmocnil násilím a měl s ní nedobrovolný sex.

Během uplynulých pěti let ji Gideon nikdy nepřestal hledat.

Její tvář naplňovala jeho sny každou noc; byla nepochybně tou nejnezapomenutelnější ženou, jakou kdy potkal.

Nyní, když se znovu našli, nevysvětlitelný pohled v jejich očích vydal za tisíc slov.

Hlas Declana Crofta je oba vrátil zpět do reality. „Kdo sakra jste?“ Oči se mu zúžily a byly plné hrozeb, když si měřil Gideona, oblečeného v civilu.

„Pojď se mnou!“ Gideon pokynul Claře s pohledem upřeným na ni. Neodpověděl na otázku Declana Crofta, ani mu nevěnoval jediný pohled.

Clara horlivě zavrtěla hlavou. Slzy jí tekly proudem jako vodopády.

Tohle byl muž, který ji před pěti lety znásilnil, přinesl hanbu její rodině a udělal z ní terč posměchu pro celý Bradford. Její vlastní odolnost ji samotnou udivovala – přežila sžíravé výlevy výsměchu a urážek, kterými na ni ostatní útočili.

A přesto tentýž muž, který nyní stál před ní, neprojevil sebemenší soucit s jejím utrpením. První věta, kterou pronesl, byl povýšený rozkaz, aby s ním odešla. Za co mě máš, za otrokyni?

Declan Croft byl tak blízko k tomu, aby na Claru vztáhl ruku, ale Gideonův náhlý příchod jeho velkolepý plán překazil. Když slyšel, že Gideon si chce Claru odvést, rozzlobeně vyvalil oči a jeho ochablý podbradek se chvěl vzteky.

„Jak se opovažuješ plést do mých záležitostí, ty zmetku!“ Zavrčel: „Quine, Luku, chci, abyste mu zlomili nohy a postarali se o to, že už nikdy nebude chodit!“

„Jasně, šéfe!“

Dva tyčící se bodyguardi roztáhli své spáry a vrhli se na Gideona Thornea.

Bum! Prásk! Dvěma pevnými kopy je Gideon poslal letět dozadu a těžce dopadli na podlahu. Síla úderů jim zlomila žebra a zanechala jim v hrudnících dvě obrovské prohlubně. Oba muži upadli do bezvědomí.

Když se postaral o dva bodyguardy, Gideon se loudavým krokem s chladným pohledem zabijáka rozešel k Declanu Croftovi.

„Jak se opovažuješ? Co si myslíš, že děláš?“ Declan Croft se snažil nasadit odvážný výraz, i když věděl, že ho Gideon zcela přemohl.

„Copak nevíte, kdo jsem? Jsem Declan Croft, šéf Crest Corporation!“

„Nikdo v celém Bradfordu se mě neodváží dotknout, protože ví, že bych z nich vymlátil duši, kdyby mi zkřivili byť jen vlásek na hlavě.“

Gideon se postavil přímo před něj s nezúčastněným výrazem. „Skončil jsi s těmi nesmysly?“

Jeho odpověď Declana Crofta ohromila. Žil v domnění, že se každý při vyslovení jeho jména stáhne strachem. Ale zdálo se, že na tohoto chlápka jeho hrozby neplatí.

Gideon bez varování zvedl nohu a brutální silou dupl na levou nohu Declana Crofta.

Křup, ozval se zvuk praskající kosti.

Gideon mu zlomil levou lýtkovou kost, což Declana Crofta poslalo k zemi. Kutálel se, svíjel v bolestech na podlaze a ječel jako pominutý.

Gideon se s nezúčastněným výrazem otočil a kráčel ke Claře, která vše sledovala s očima navrch hlavy. „Půjdeš se mnou?“ Jeho tón změkl.

„Ani náhodou!“

Odhodlaně se kousla do rtu; bylo nemožné odpustit monstru, jako byl on, které jí naprosto zničilo život.

„Hledal jsem tě všude od chvíle, co jsme se před pěti lety poprvé setkali. Už nikdy tě nenechám zmizet z očí.“

Po těchto slovech ji vzal do náruče a rázným krokem vyšel z místnosti.