Sluneční paprsky pronikaly skrz žaluzie v ložnici a vrhaly bledé pruhy světla na dosud zmačkané povlečení. Venku se Smečka Karmínového Měsíce pomalu probouzela, ale tady, v tomhle tichém pokoji, jako by se zastavil čas.

Xaiden stále spal, stočený kousek od matky. Jeho malá křídla se mu ve spánku přirozeně složila na záda, jako by nikdy nebyla žádnou záhadou. Vespera, ležící na boku, nad ním bděla