JAXON (Delta)

*Jaxone, přijď hned ke mně do pracovny.* Královo telepatické spojení ke mně dolehlo s podtónem podrážděnosti. Povzdechl jsem si, věděl jsem, že to nejspíš bude mít co do činění s mou dcerou.

*Ano, Vaše Výsosti. Jsem na cestě.* Odpověděl jsem, otočil se a zamířil zpět do paláce.

Cestou do královy pracovny přes hlavní foyer paláce se na velkých pohovkách povalovalo několik mladých vlků. Pohovky byly umístěny na druhé straně kamenných sloupů, které lemovaly obě strany haly a vytvářely klenby a vysoký strop. V každém oblouku visel lustr posetý drobnými krystaly, které po stropech vrhaly malá jiskřivá světélka, jak na ně dopadaly sluneční paprsky skrze srpkovitá okna. Některé vytvářely světelný hranol, který i v odpoledním slunci působil magickým dojmem.

Kdysi dávno, asi před dvěma sty lety, na tomto místě stával velkolepý hrad s velmi středověkým vzhledem, dokud ho při povstání nevypálili do základů a nový král nepostavil palác, nebo spíše takové velmi, velmi obrovské sídlo. Byl znovu postaven z pískovce a bílého mramoru, s velkými, těžkými dvoukřídlými dubovými dveřmi, jež vedly do vstupní haly s bílou mramorovou podlahou.

Palác byl pět pater vysoký, přičemž to nejvyšší sloužilo královské rodině. Čtvrté patro patřilo rodinám Bety a Delty. Ve třetím a druhém se nacházelo zhruba padesát pokojů a chodby se rozbíhaly na obě strany od hlavní palácové budovy, což jí dodávalo vzhled a atmosféru hotelu, s pětadvaceti pokoji na každé straně. Uprostřed pater se nacházely balkony s výhledem dolů do hlavního foyer a ve druhém i třetím patře byly společenské místnosti.

Tyto přístavby nechal vybudovat zhruba před pětačtyřiceti lety otec našeho současného krále Leandera. Třetí patro se používalo hlavně pro hosty během různých akcí a ve druhém patře bydleli naši mladí válečníci bez družek – dívky vpravo, chlapci vlevo. Když vlkodlak dovršil osmnácti let a byl vybrán jako královský válečník nebo stráž, přestěhovali ho do palácového smečkového domu, jak tomu rád říkám, aby byl blíž výcviku a svým nadřízeným.

Ve východním křídle v přízemí se nacházely kuchyně, jídelna a taneční sál, vzadu pak ložnice personálu a v suterénu prádelny. Západní křídlo ukrývalo zasedací místnosti a malou tělocvičnu.

Nicméně jako královský Delta jsem na hradě nežil, takže náš Beta Cal a jeho družka měli v podstatě celé patro sami pro sebe. S manželkou jsme se po narození naší dcery rozhodli, že se přestěhujeme do malého domku za hradem na druhé straně cvičiště. Do paláce to bylo deset minut chůze a na cvičiště ještě blíž. Mým úkolem bylo dohlížet na veškerý výcvik mladých válečníků a královské stráže. K mým povinnostem patřilo také rozmisťovat válečníky na pozice, které odpovídaly jejich dovednostem, a pomáhat našemu Betovi se zajišťováním hranic a plánováním jakýchkoli bitevních strategií.

Vyšel jsem po hlavním schodišti do pátého patra, kde se nacházela králova pracovna, a zaklopal na velké dřevěné dveře.

„Dále,“ uslyšel jsem z druhé strany krále. Otevřel jsem dveře a rychle je za sebou zavřel.

Prosím, ať se to zase netýká mé dcery.

Král ležérně seděl za velkým dubovým stolem s nohama nahoře, oblečený v černých kalhotách a modré košili na knoflíky, díky níž jeho oči působily ještě zářivěji modře než obvykle. Alespoň nebyly tmavé, což znamenalo, že nebyl naštvaný, a to mou mysl trochu uklidnilo.

„Leo,“ řekl jsem a krátce na něj kývl, zatímco jsem se stále modlil k Bohyni, aby má dcera zase něco nezvorala.

„Jaxone,“ povzdechl si a přimhouřil na mě své ocelově modré oči, ale než stačil pokračovat, dveře se otevřely a vešel jeho Beta. Kývl na mě a poplácal mě po rameni.

Posadil se do jednoho z hnědých kožených křesel naproti stolu a já ho následoval do stejného křesla vedle něj.

„Ježiši, Cale, co se ti sakra stalo?“ zeptal jsem se, když jsem si prohlédl našeho Betu a jeho pohmožděnou tvář a roztržený ret.

„Nyx, to se stalo,“ odpověděl s lehkým úšklebkem na tváři a prohrábl si rozcuchané vlasy. V oříškových očích mu zajiskřilo, když vyslovil Nyxino jméno.

Podíval jsem se na krále a zpátky na Betu. Poposedl jsem si a v žaludku ucítil, jak se mě zmocňuje neklid.

Obrátil jsem pozornost zpět ke králi, povzdechl si, opřel se lokty o kolena a schoval hlavu do dlaní.

„Co se kurva stalo? Co zas udělala?“ zeptal jsem se a odpovědi se už předem děsil. Vyhlédl jsem zpoza dlaní na Betu a krále a oba se ušklíbali. Král Leander sundal nohy na zem a naklonil se nad stůl. Trochu jsem se narovnal, jakmile jeho výraz zvážněl.

„Chci, aby se Nyx přestěhovala do paláce. A chci, aby začala trénovat s elitní stráží,“ prohlásil král.

Pohlédl jsem z něj na Betu, který se stále ušklíbal.

„Jaxone,“ začal Beta Cal. „Tvá dcera překonala tebe, výcvik svého vlastního otce, nejlepšího válečníka a bojovníka, královského Deltu. Je silná a dneska mi nakopala zadek. Jak vidíš, její technika je bezchybná a její vlčice, no, její vlčice mluví sama za sebe.“

Ohromeně jsem se na ně díval. Oni chtějí, aby moje patnáctiletá dcera přišla žít do paláce s válečníky. Ne. Byla příliš mladá. Její matku by trefil šlak. Ubytovny válečníků nebyly žádné místo pro patnáctiletou vlčici. Nehledě na fakt, že má dcera byla pravděpodobně tím nejsilnějším vlkem v říši; fyzicky by to zvládla, ale co dospělost? Tím jsem si nebyl tak jistý.

„Ne, ne, ne!“ Zasmál jsem se. „Nyx nebude bydlet s válečníky! Vždyť je jí pro Bohyni patnáct! Nebude se pohybovat mezi nadrženými plnoletými samci!“ Podíval jsem se na krále, mé další tvrzení směřovalo přímo na něj. „Leo, co si myslíš, že na to řekne Cora? Nedovolí to, a královna zrovna tak! A jestli se to pokusíš prosadit, nebudu muset dělat vůbec nic, protože ti obě napíchnou hlavu na kůl! A ty to víš!“

Otočil jsem se na našeho Betu. „A Cale, ty víš, že ti Audrey uřízne koule, až se o tomhle dozví!“

Král i Beta se na mě dívali s koutky úst zvednutými vzhůru. Hleděl jsem na ně a s vykulenýma očima se otáčel od jednoho k druhému. To jim to připadá jako vtip? Má dcera byla nezkrotná, drsná, ale také loajální. Velmi loajální! Především k princi. Byla to má dcera a v podstatě jejich neteř, o kom se bavili. Cítil jsem, jak tuhnu a můj vlk se dere na povrch. Pevně jsem zatnul pěsti, zavřel oči a cítil, jak mě pálí pod víčky, zatímco jsem krotil své podráždění. Zhluboka jsem se nadechl.

My tři jsme byli přáteli už hodně dlouho. Lea a Cal spolu vyrůstali. Calův otec byl Betou před ním, stejně jako jím bude pro prince jeho syn Callum mladší. Já sem přišel ze smečky Železného měsíce trénovat pro královskou gardu, když mi bylo osmnáct. Jsem třetím synem silného Alfy a svou družku, svou krásnou manželku Coru, ve které rovněž koluje krev Alfy, jsem potkal rok po tom, co jsem se sem přestěhoval.

Jelikož mám dva starší bratry, nebyl jsem v pořadí na titul Alfy, ale bylo mi nabídnuto místo třetího ve velení poté, co jsem se stal nejlepším přítelem těchhle dvou troubů, co tu se mnou sedí. Od té doby nás pojí silné přátelství; dokonce i naše vážené družky se staly nejlepšími kamarádkami. A to natolik, že královna Elena a má družka Cora porodily ve stejný den, jen pár minut po sobě. Torian, syn krále a královny, se narodil jen pár minut před mou dcerou Nyx.

Samozřejmě, že všechny naše děti vyrůstaly blízko sebe, byli jsme jako rodina, ale mezi princem Torianem a Nyx bylo nepopiratelné pouto. Nejpodivnější bylo, že se oba narodili se stejným mateřským znaménkem – korunkou, se kterou se rodili jen členové královské rodiny. Přesto Nyx nepocházela z královské krve, pouze z krve Alfy, a přesto ji Měsíční bohyně požehnala znamením korunky na pravém boku, tedy na opačném boku, než kde měl svou korunku princ Torian. Vždycky se drželi za ruce, nesnášeli odloučení a vždy trvali na tom, že budou slavit narozeniny společně.

Cora a královna byly přesvědčené, že z nich vyrostou spřízněné duše. A musím říct, že by mě opravdu nepřekvapilo, kdyby jimi byli. Obzvlášť s ohledem na to, co se stalo v den jejich osmých narozenin, a na Nyxino shodné mateřské znaménko.

Byli jsme v palácových zahradách a slavili jejich narozeniny. Pobíhala tam spousta štěňat, hrála si, jedla a bavila se. Torian a Nyx se zatoulali na vzdálenější konec zahrady, ponořeni ve svém vlastním světě, jak už u nich bývalo zvykem, když vtom přímo z křoví vyběhl odpadlík a vrhl se nejkratší možnou cestou přímo k princi. Rychleji, než jakýkoli vlk mohl zareagovat a doběhnout k nim, má malá Nyx odstrčila prince stranou za sebe, postavila se na odpor a vydala ze sebe zavrčení, které by pohnulo i stromy! Odpadlík zaváhal a obrátil svou pozornost na Nyx. Z toho, co se dělo, jsem cítil strach každého vlka kolem nás, zatímco já, král i stráže jsme k nim pádili. Ale ne Nyx! Tahle drobná osmiletá holčička pevně stála a bránila svého prince před plně dospělým odpadlíkem. Nebyla v ní ani stopa po strachu. Z její strany nepřišlo žádné zaváhání chránit svého přítele. Pro mě se v ten den všechno odehrávalo zpomaleně, ale ve skutečnosti to trvalo jen pár vteřin, než byl odpadlík zaskočen a sražen k zemi.

Od toho dne si ti dva vytvořili nerozlučné pouto. Říkáme jim „kvazidvojčata“, protože se tak chovají. A ve čtrnácti, když Nyx i Torian získali své vlky (což už samo o sobě bylo velmi brzy, ledaže byste byli Alfa nebo měli královskou krev, obvykle vlkodlak získá vlka a přemění se až v den šestnáctých narozenin), vytvořili si schopnost vzájemného telepatického spojení a dokázali cítit emoce toho druhého. Byli propojeni podobným způsobem jako dvojčata nebo spřízněné duše. Kde byl jeden, druhý ho teď následoval.

Obrátil jsem pozornost zpět ke králi a Betovi,

„Proč?“ zeptal jsem se. „Proč chcete, aby se přestěhovala do paláce?“

Král se zhluboka nadechl a pomalu vydechl, zatímco na mě upíral znepokojený pohled svých modrých očí.

„Jaxone, Nyx je pro mě a Cala neteří; pro chlapce je sestrou. Nikdy bych tvou patnáctiletou dceru nenechal bydlet v patře válečníků. Je příliš mladá. Zůstala by s námi, v paláci, dokud jí nebude šestnáct. Potom ji chci poslat na výcvik Alf a Bet společně s Torianem a Callumem mladším. Budou pryč něco málo přes rok a budou navštěvovat akademii. Jakmile se vrátí domů, dokončí zbytek roku tady na své běžné střední škole, v pokročilých třídách.“

Odmlčel se a pohlédl na Betu, který po něm převzal slovo. „Nyx koluje v žilách krev Alfy, možná se nestane Alfou, možná se stane Lunou, ale tak jako tak je to nesmírně silná válečnice, a to jak psychicky, tak fyzicky. Všichni víme, že králův rozkaz na ni vůbec nefunguje, a jediný důvod, proč poslouchá jeho příkazy nebo kohokoli jiného, je z úcty, protože je to zkrátka správné. Jinak si nemyslím, že v celé téhle říši existuje jediný člověk, který by ji dokázal přinutit udělat něco, co sama nechce.“

„Navíc,“ ujal se slova král, „kromě toho, že na ni naše rozkazy nemají žádný vliv, vymlátila duši z královského Bety –“

„No tak hej!“ ohradil se Cal a vrhl na krále zamračený pohled.

„Ale no tak, Cale, dneska tě poslala k zemi tolikrát. Myslel jsem, že ti ta chuť hlíny začala chutnat.“ Král se svému Betovi zasmál, načež se jeho výraz změnil a znovu se podíval na mě.

„Vážně, Jaxone, jsem si naprosto jistý, že i mně by tahle malá holka dokázala dát pořádně zabrat, a to jsem kurva král! Znepokojuje mě to a upřímně, je to trochu děsivé!“ dokončil král, zvedl se ze židle a zadíval se velkým oknem ven do palácových zahrad. Promnul si rukama obličej.

„S Leem jsme o tom mluvili. Osobně si myslíme, že by jí výcvik Alf prospěl. Tenhle výcvik a škola jsou o mnohem víc věcech než jen o boji. Kromě toho, Torian bude svou ochránkyni potřebovat. Je to zručná bojovnice, ale potřebuje se naučit pracovat v rámci jednotky a vést, a myslíme si, že toto je pro ni to nejlepší řešení. Nikdo z nás neví, k čemu byla Nyx zrozená, ale jako její rodina pro ni chceme to nejlepší a ať už má být ochránkyní nebo vést lidi, všichni chceme, aby dostala ten nejlepší výcvik, jaký je vůbec možné získat.“ dokončil Cal a u své poslední věty se lehce pousmál.

Vydal jsem ze sebe povzdech, tentokrát o něco těžší, a natáhl si nohy. Opravdu, byla jeho ochránkyní. A teď půjde moje malá holčička na výcvik pro Alfy.

„Takže co? Teď už do výchovy své dcery nemám co mluvit? Prostě to nechám na vás dvou pitomcích?“ Říct, že jsem byl trochu naštvaný, by bylo slabé slovo. Zamračeně jsem se podíval na Betu a pohlédl do jeho tmavých oříškových očí. Viděl jsem v nich soucit a náznak hrdosti. Možná, že opravdu chtěli pro Nyx to nejlepší, možná jsem zkrátka jen příliš přehnaně ochranitelský otec. Ve svém srdci jsem věděl, že tohle je správně. Věděl jsem, že Nyx bude štěstím bez sebe, a také jsem věděl, že ten řád bude dobrý pro její rozvoj, a to nejen jako válečnice, ale i jako vůdkyně. Všichni jsme věděli, že se narodila, aby vedla, aby chránila, aby bojovala. Moje dcera byla naprosto výjimečná. Někteří by dokonce řekli, že je silou, se kterou je třeba počítat.

Když se v den svých čtrnáctých narozenin poprvé přeměnila společně s princem, všechny nás to zaskočilo. Princ Torian chtěl, aby po jeho boku při jeho první přeměně stála právě ona. Netušili jsme, že Nyx také získala svou vlčici a že se její vlčice rozhodla také ukázat. A to nebyla ta překvapivá část. Co všem vyrazilo dech a naprosto nás ohromilo, bylo to, že její vlčice byla OBROVSKÁ, stejně velká jako Torianův vlk, a byla uhlově černá s bílým pruhem přes oči, a vyzařovala sílu patřící někomu z královské rodiny.

Zatímco obvykle se vlk alespoň trochu podobá svému lidskému protějšku, například barva srsti ladí s barvou vlasů nebo odstínem kůže, u ní tomu tak nebylo. Jedinou společnou věcí byly jejich smaragdové oči, které ve vlčí podobě jiskřily a zářily. Královští vlci bývali většinou černí nebo stříbrní. Když se princ Torian přeměnil ve svého stříbrného vlka, nikdo tomu nepřikládal velkou váhu, ale když se přeměnila Nyx, sálem to zašumělo a ozvalo se šeptání. Její vlčice představovala nesmírný kontrast k jejím jahodově blond melírovaným vlasům a přirozeně olivové pleti. I když je pravda, že té noci získala ve vlasech černý pramen, což bylo vzhledem k okolnostem zvláštní.

Po oné noci jsme my tři – král, Beta a já – zalehli do historických knih a hledali proroctví o černém vlku s bílým pruhem přes oči. S radostí ale můžeme říct, že jsme nic nenašli. Bylo to z naší strany spíše ze šoku a zvědavosti ohledně její vlčí podoby než z čehokoli jiného.

Promnul jsem si oči a vrátil svou pozornost zpět do přítomnosti. Trvalo mi několik vteřin, než jsem se se svým rozhodnutím smířil.

„Dobrá, ale ty –“ ukázal jsem na krále, „to řekneš Coře a Eleně, protože já, já to nebudu, kdo jim tu novinku sdělí.“

„Ne, ne, ne, ne. Co takhle, kdybychom my tři; to našim družkám řekli společně, dnes večer. U večeře.“ Zasmál se král. Věděl, že si tímhle rozhodnutím koledujeme o pořádný průšvih všichni. Přešel k minibaru, vyndal tři sklenice a nalil do křišťálových sklenic jantarovou tekutinu.

„Skvěle, když je to teď ujednáno, připijme si na Nyxinu novou a zářnou cestu.“ Král podal každému z nás sklenici a všichni jsme se napili.

„Nebo si dejme raději poslední drink, protože dnes večer nám naše ženy uříznou koule!“ zasmál se Cal, pozvedl svou sklenici, a my jsme přikývli a souhlasili s jeho předpoklady.

Teplá a ostrá chuť tekutiny mi sklouzla do krku. Drahá Bohyně, za tohle rozhodnutí mě Cor zabije. Ale zároveň jsem věděl, že Nyx bude absolutně nadšená, a při té myšlence jsem se ušklíbl, když jsem sklenici znovu přiložil ke rtům.