REID

Cesta na letiště je tichá. Není to to příjemné ticho – tohle těžce visí ve vzduchu, až se z toho špatně dýchá.

Adeline se vedle mě ošívá, prsty si pohrává s lemem sukně. Poznám, že chce něco říct, ale pokaždé, když se mým směrem podívá, sklopí zrak do klína.

Poklepávám prsty na volant a zvažuju, jestli nemám pustit rádio. Možná by to s hudbou bylo méně trapné. Než to ale stihnu udělat, slyším