REID

Hukot letadla vyplňuje ticho mezi námi.

Adeliny prsty jsou stále propletené s mými, její sevření není tak pevné jako předtím, ale pořád se mě drží. Nic o tom ale neříkám.

Ani nezmiňuju, jak horkou má ruku nebo jak její palec zlehka odpočívá na mém, jako by si ho zapomněla odtáhnout.

Teď zírá z okna, knihu má odloženou v klíně. Za posledních patnáct minut neobrátila jedinou stránku.

„Vidíš něc