Ignoruji Briony, nebo se o to alespoň snažím. Ale je strašně těžké chovat se normálně, když na sobě pořád cítím Reidovy ruce jako nějaký přízračný dotek.

Potřebuji rozptýlení. Rychle.

Takže plavu k Brionyinu lehátku a natahuji se po okraji, abych ji převrátila.

„Opovaž se,“ varuje mě a nadzvedne si sluneční brýle jen natolik, aby mě mohla propíchnout pohledem.

Ušklíbnu se. „Máš pravdu. Nerada bych