BRIONY

„Žádná zbraň tady není,“ řeknu s klidným hlasem a úsměvem strnule roztaženým na tváři. „Ale na tom stejně nezáleží, že ne?“

Prsty se mi cukají, dychtí jí nějak ublížit — jakkoli ji donutit cítit alespoň zlomek toho, co udělala mně.

Pak zachytím Reidův pohled — ustaraný, ostražitý — a sleduju, jak vtiskne Adeline polibek do dlaně, než ji odvede pryč. To utlumí oheň uvnitř mě zrovna tak, aby