REID

Adeline mi u ramene pobaveně odfoukne, zlehka se odtáhne, drkne do mě s tichým úsměvem a přesune se na stoličku vedle Briony. Nic neřekne — neřekne nic ani jedna z nich — ale ponoří se do uvolněného ticha, takového toho ticha, které nepotřebuje povolení ani omluvy.

Pijí. Pomalu. Tiše. Rameno na rameni, nekoukají na sebe, ale zároveň nejsou samy.

V 15:47 už tam mám dvě ženy propadlé vlastnímu