ADELINE

Nevím, jak dlouho tam stojím a zírám na místo, které Audrey právě opustila.

Všechno se zdá neskutečné — jako by někdo z místnosti vyrazil všechen vzduch a ten se ještě nevrátil. Sevřu ruce v pěst, donutím se k pohybu a zamířím do Katyina pokoje.

Snažím se nemyslet na to, co Audrey řekla. Snažím se nepředstavovat si její tvář. Snažím se necítit vůbec nic.

Když dorazím ke dveřím, všimnu si z