ADELINE

Je vlastně až úžasné, jak mě každý krok bolí, jako bych chodila po hřebících. V době, kdy otočím ceduli na ZAVŘENO a svalím se do nejbližší židle, sotva popadám dech. Není ještě ani poledne.

„Asi budu muset někoho najmout,“ zamumlám si pro sebe a stáhnu si kudrliny do neuspořádaného drdolu. Venku mrzne — je taková zima, že z ní bolí prsty na nohou — ale já se potím, jako bych právě uběhla