ADELINE

Podnik s brunchem už praská ve švech, když u něj zastavíme. Ze dveří se vine fronta až dolů o blok dál a já už se chystám Reidovi říct, ať na to zapomene a vezme mě do nejbližšího bistra. Ale on mi stiskne ruku, zazubí se, jako by to měl všechno promyšlené, a řekne: „Věř mi. Bude to stát za to.“

Protočím panenky, ale tajně? Trochu miluju, že se mnou chce dělat něco takhle… normálního.

Něja