„Nic nevím,“ odpovím slabě a mé tělo se stále chvěje, jak se pomalu a bolestivě vrací zpět z té okrajové propasti.

Romanovo dobré rozpoložení okamžitě zmizí. Jeho úšklebek spadne a přejde do nesouhlasného, vražedného pohledu. „Zakryj se, děvko.“ Máchnutím se ode mě odvrátí a zamíří ke dveřím.

Nedá mi ani chvilku!

Nechci, aby mě viděla celá jáma, a tak se vyškrábu ze stolu, popadnu kalhotky a natáh