Declanův obličej ještě více zrudne. Můj asi také, soudě podle toho, jaké horko cítím.

Nemohu Romana pokárat za to, že říká takové věci – zvláště ne, když sedí na svém trůnu a před tolika lidmi, kteří nás sledují a poslouchají.

Přesto, než odejde, podaří se mu nějakým způsobem promluvit. „Jsem své ženě věrný, králi Romane. Ve skutečnosti...“ Sáhne do vnitřní kapsy kabátu a vytáhne podlouhlou sameto